Pro kousek štěstí

PRO KOUSEK ŠTĚSTÍ

Pro kousek štěstí, chtěl jsem si dojít,

rány své mokvavé  jím si zhojit.

Pro střípky lásky, jež chtěl jsem ukrást,

srdce své bolavé, jimi pak poklást.

Pro trochu víry své,  zakusit trápení,

láska co odešla, nazpět se nevrátí.

Za plotem trnitým,  vidím ji rozdávat,

s dlaněmi od krve,  netoužím prohrávat.

Za branou kovanou,  k níž nemám klíč,

zračí se touha má,  můj věčný bič.