Vrah neviňátek

,,Zabíjet neviňátka?! To bych ani já neudělal!"

Támhle je. Nosí si ten oblek a dále pracuje, a dále vraždí. Sleduju ji pár týdnů, ale dnes je obzvlášť v dobré náladě. Čím to je? Před dvěma dny tady z porodnice zmizela malá holčička. A dnes se narodil malý kluk. Dali ho nastarost JÍ. Ty mrše. Kdyby tak věděli co je zač, nikdy by jí toho malého nesvěřili. Matka se na ní usmívá a dítě se směje, ale neví co ho čeká. Pokud tomu nezabráním. 

Jmenuji se Dexter Morgen a zbavuji svět lidí jako je tato žena, tedy jestli se jí dá říkat žena. Bezcitná svině, co zabijí malé děti krátce po narození. S takovou sviňárnou jsem se už párkrát setkal, ale koho by napadlo, že v tom budou pokračovat. Tyhle svině se neponaučí. Ale kdyby nebylo jich, nejsem tady já. Ani nevíte jak krásný je pohled na jejich bezcitné tělo přivázané na mém stole bez možnosti pohybu.

Už to přijde. Za pár hodin bude moje. A já budu mít další kapičku krve do svojí zbírky. Ach, jak já tyhle svině zasraně nesnáším až je miluju. Přichází ta chvíle. Odchází jako poslední. Zadním vchodem a je u svého auta. Skrytý n azadním sedadle auta vyčkávám na svou chvíli. Dostat se sem je jednoduché, chytit jí a donutit jí udělat vše co chci také a zaméct stopy? Úplná hračka. 

Jako bych to dělal prvně. Jo, na první vraždu si vzpomínám. Byla to doktorka, která dávala pacientům menším dávky antibiotik. Málem zabila někoho, na kom mi záleželo. Hezky si to slízla. Tolik krve jsem v životě neviděl. Byla to krása. To její rozporcované tělo na malé kousíčky a její žadonění. 

Otevřela dveře a sedla si do auta. Jakmile nastaruje hodím ji kolem krku ostnatý drát a přitáhnu jí k opěradlu.

,,Co chcete?" vydechne a lapá po dechu. Oh jak to miluju. Drží ostnatý drát a myslí si že jí to nějak pomůže.

,,Drž hubu, to chci." 

Cítil jsem jak se jí těžce dýchá, jak by udělala cokoli, aby volná. Ale má smůlu, holčička. Kdyby nevraždila neviný novorozence mohla by ještě žít. 

,,Jeď."

Nastartuje a podle mých pokynů. Naviguji jí do lesa, do mého tajného sídla, kde už přišlo o život tolik zmrdů. Někteří pouze ničili internet, jiní masový vrazii, kurvy, a mnohem dalších. Zastavila a snažila se dýchat. Po krku jí stékala teplá krásná krev. Pustím jednu stranu ostanatého drátu a trhnu jím. Vystoupím z auta a chytnu jí za triko. Vytáhnu jí ven a hodím na zem. Sleduje mě.

,,Prosím," žadoní.

,,Novorozenci snad dokážou žadonit?" 

Drát jí hodím kolem krku a odtáhnu jí. Stojí u zdi a sleduje mě. Nechce se podívat na svoje dílo, na mrtvé tělíčka novorozenců, které jsem vyhrabal. Některá jejich tělíčka se úplně rozpadala, jak byli v zemi dlouho. Chytnu jí pod krkem a ona zavře oči, lapá po dechu.

,,Podívej se na ně!" 

Zařvu a pustím jí. Nedívá se.

,,Dělej nebo ti odřežu víčka a ncpu ti je do prdele!"

Podívá se na ně.

,,Prosím, udělám cokoli," kleká si na zem.

Chytnu jí pod krkem a postavim. Mrdnu s ní o zeď a ona znovu lapá po dechu. Dívám s ejí do černých očí a uvažuji nad zmíněným trestem. Ano nebo ne? To je rozhodování.  Pustím jí a odstoupím.

,,Proč si to udělala?!"

,,Nemohla jsem si pomoct, musíte mě pochopit!"

,,Jo," přikývl jsem, ,,také si nemohu pomoct. Ale děti a novorozence NIKDY!"

,,Proč?" 

,,Zásady."

Probere se na mém operačním stole. Omotaná igelitem a celá nahá. V držce strčený hadr a já jsem ve svém pracovním oblečení. Brýle na očích, monterky a rozprostřelé nože, sekáčky a další nástroje. Sáhnu po malém nožíku a přejdu k ní. Vyndám jí z držky hadr a ona ihned vyhrkne: ,,Smilujte se, prosím!"

,,Drž hubu!"

Říznu jí nožem do tváře. Začne sténat a pomalu jí teče krev po tváři dolů. Krásný pohled. Oh, jak já miluji krev. Obejdu jí a dojdu si pro nářadíčko. S8hnu po vrtačce a zapnu jí. Začne vyděšeně dýchat a očima kmitá sem a tam jak se snaží zjistit co se děje.

,,Proč?!" 

,,Nemohla jsem odolat!"

,,Ale proč?"

,,Nesnáším děti!"

,,Proto je za živa rozřežeš na jednotlivé kousky, omažeš je sádlem, poleješ benzínem a zapálíš?!"

,,Jak to víte?"

,,Vyznám se."

Do držky jí znovu dam hadr. Už jenom kvílý tiše a já mám čas na práci. Nastartuji vrtačku a začnu jí vratat koleno. Trhá sebou a řve. POmalu vytéká krev a tvoří se krvavé louže na igelitu pod ní. Oh, jak krásná krev. vezmu si vzorek její krve a pokračuji ve své práci. Provrtám jí všechny klouby a sleduji tu krásnou červenou tekutinu. Udělám jí stejný postup jako ona těm neviným dětem. Ztrácí dech, skoro nedýchá a řev pomalu ustává. Není nic slyšet, chcípla. Konečně. 

Nejlepší čas na moje hraní. Takovýhle zmrdi si nezaslouží nic jiného. Krev kape na zem, pomalu a její kapání mě uklidňuje jako jiné lidi hudba. Ano, kapající krev je pro mě rajská hudba. Motorovou pilou jí rozřežu na malé kousíčky. Co s hlavou? Nebudu se ní srát. Motorovkou jí rozpůl hlavu na půl a hned je krásnější. 

Jako malej jsem zabíjel zvířata. Čím jsem stárnul stávalo ze mě větší monstrum. Ale co jsem jinak? Pouze polda, který je na vraždách. Nemůžu si pomoc, tohle jsou tak silná nutkání a na tuhle čupku to bylo sakra velké nutkání. ROzhlédnu se a pozorně si prohlédnu její mrtvé na kusy rozřezané tělo. Jak krásný pocit. Někomu by se zvedl žaludek, ale ta krev. Ah, jak krásný pohled.

---