Spravedlivá smrt

Pomalinku se začínám usmívat, znovu se mi vrací tlaky do hlavy. Měla bych tě informovat, v mém nitru se skrývají dvě pěkně zvrhlé povahy. Jedna tě chce pouze na sex a ta druhá tě chce zabít, v ruce držím sekáček, je mi jasný, že ti z toho trochu mrazí. A to je taky dobře, již se směji mnohem víc, useknu ti prsty zmrde! Vyříznu ti mozek, všude bude jen tvá krev týct, pak tím mozkem jebnu o zem.

Do soli tě pochovám, chci mít z tebe mumii, ale před tím ti odstraním jistý orgán, pro mne to je práce na chvíli. Tvé srdce ! Ty vrahu! Zabijáku dětí! Zasloužíš si dávku mravenčí kyseliny do otevřených ran. Budeš trpět, jako oni! Jak ty stovky dětí! Co jsi zabil.

Již stahuji tě z kůže... Řvi si, jak nahlas chceš! Tady ti nikdo nepomůže! Podívej se na sebe, máš před sebou zrcadlo, až ho rozbiju, střepy ti narvu do tvý hnusný držky, rozřeže se ti kůže. Vezmu nové struhadlo, odstraním ti z očí rohožky a struhadlem obrousím ti nožky.

Jsi paralizovaný mím jedem, slyšel jsi vše, co mám s tebou v plánu. Tak můžem začít, narvu ti nejprve živého hada do tvého vyžraného chřtánu! Nebudu se stebou srát, mě zabíjet zmrdy baví, mám to v každodenním plánu. Kdyžpak vidím ten strach v těch vašich svinskejch tváčích.. Ha! Tak se musím znova smát, vždy se mi oči radostí totálně rozzáří!