Časy minulé, nynější a budoucí

Časy minulé, nynější a budoucí

 

Možná jsem vtělením

velkého básníka.

A možná ve mně žije jeho duše.

A možná tys zas tím,

kdo tehdy unikal

a prchal od jeho slov hluše.

 

Tak dokončiti v těchto schránkách

máme svou rozdělanou práci.

Co nestihli jsme tehdy,

teď můžem rozvinout.

A když ani dnes,

v této rychlé době,

nestihnem se k sobě

nezištně přivinout,

tak neboj, lásko věčná,

my zbavíme se pout.

 

Zas procitneme ze sna

a dostaneme šancí,

kolik jen bude třeba.

Ač naše zdejší tvář už bude dávno bledá,

my v nových tělech

a nových kulisách

to smíme zkusit zase.

A proto neměj strach.

---