Můra

Můra

 

Hraju si třetí den

s potopenou můrou.

Dřív než-li pojde,

než zaroste kůrou,

než rozprostře svá křídla

do ztracena.

 

Říkám jí Štístko.

Nevěří mi.

 

Jak by taky mohla,

když do ní vsouvám

bolestivá bodla.

 

Říkám jí Štístko.

Ve své perveznosti

čekám nad tou louží,

koukám, jak se souží,

krmím ji svou zlostí.

 

Hraju si třetí den

s potopenou můrou.

 

Když na chvilku usne,

tak začínám znova.

Říkám jí Štístko.

Neslyší má slova.

Hrajem si, hrajem,

můj smích zvoní krajem.

Zbytky důstojnosti

kradu svojí zlostí.

 

Už třetí den

si hraju s touhle můrou.

Můra se svou stvůrou.

Hrajem zas a znova,

myslí, že se schová

ve své velké zlosti.

Jménem závislostí

já nad kalnou louží

chechtám se a toužím.

 

Z povrchu té vody

hledí na mě stvůra.

Mrtvá už je můra.

Hrajem, holka, hrajem!

Ve své prverznosti

zalykám se zlostí.

Vstávej, Štístko, hrajem!

Nehýbá se můra.

Jak by taky mohla,

trčejí z ní bodla.

Nešťastná je stvůra.

 

No tak, Štístko, hrajem!

 

Nic

Nic

 

… ticho pluje krajem.

 

---