Udělání/umírání

Připadalo mi, že na mě odněkud spadl pytel plný hoven, když jsi mi s nožem, namířeným na můj krk řekl ,, Zabiju tě." Však já ti sladce odvětila ,, Miluji tě, idiote." Co na tom, že vlastně vůbec nevím, co jsi zač. Jistě další sprostý, nadržený sráč. Ach... Je to tu zas, jsi zmaten... Nůž začal se v tmavé uličce, pomalu vzdalovat od mého hrdla. Jsem jaderná hlavice vole, mám nálady výbušné! Pozor! Jsem atomová bomba! Bez váhání na tebe, s chutí jsem se vrhla. Šat z těla jsem dost nadržená, ve vteřině ztrhla.

Klečím na tvých obnažených svalech, ostří jsi po chvíli brutálního mrdání uvolnil z dlaní, já ihned ho vzala, olízla jej a již má konce v tvé hrudi, baby, žádné sraní!  ,,Jsem hotová čumáčku." ,,Než si takto originálně chcíp,slyšel jsi ten můj spokojený nádech?" ,,Onen radostný smích?" ,,Nejspíš tě to krapet raní." Neboj, čávo, tebe čeká už jen klidné, zasloužené spaní. Budeš později hnít, někde v rakvi na zádech a to věčně. Ale měl jsi velké štěstí, zemřel jsi v tom nejlepším. Jestli máš i teď námitky, tak je neřeším, proč? Je to zbytečné.. Sorry, jsem holt chladná, zabijácká svině. Už se prostě nepolepším, tak to bylo, je a vždy bude.