Voda

Voda

 

Ke studni a zpátky,

ke studni a zpátky,

k lůnu na kopci vyhřeznutém,

k vlhkosti

a zpět.

 

Od matky země

k matce ženě

cosi mne žene

zas a zas.

 

Když vážu si čepec

a sestra mi vědro podává,

jak tolikrát předtím,

jak tolikrát v budoucnu,

cítím ten vlhký dech osudu,

jak si mne celou ovíjí.

 

Máme tu těžký život,

na zeleném svahu.

Mezi prkny na nás útočí mráz.

 

Ale my,

ženy a dívky pramene,

nosíme vodu,

vodu z břicha země,

taháme vědra,

až nám cuká bolest v ošlehaných zrudlých prstech na rukou.

 

A některé z nás se utopí v bažinách,

když chtějí utéct pryč,

daleko od mateřského prsu.

 

Proto jsou naše legendy plné zrádkyň.

A plné bláta.

A plné studu.

 

Proto jsou naše dlaně do krve rozedřené

a naše srdce věrná.

 

Protože voda je voda

a krev je krev,

i když se na rumpálu někdy smísí.

 

Ach, sestro!

Ach, matko!

Svůj úděl a vazbu potáhneme dál!

 

Ke studni a zpátky,

ke studni a zpátky,

k lůnu na kopci vyhřeznutém,

k vlhkosti

a zpět.

 

Od matky země

k matce ženě

cosi nás žene

zas a zas.

---