Červená

Tak moc bych si přál vrátit ty časy, kdy nevadilo mi mít na rukou něčí krev. Kdy viděl jsem červeně svět a k přežití stačil mi obyčejný hněv. V těch časech černých, mi bylo vše naprosto lhostejné. Tak proč to i na dále nemohlo zůstat naprosto stejné? Nechci vlastnit svědomí. Dříve jsem ho k ničemu nepotřeboval. Jednoduše jsem se neohlížel a dál v klidu cestou svou pokračoval. Teď ale musím hrát divadla, takhle jsem si svou budoucnost nepředstavoval. Lézt sviním do prdele, abych tu přežil? Přijde mi skoro, jako bych nežil.

Kam jen zatoulala se ta bezcitná povaha? Do prdele to se mnou spěje! Když manipulují mne takový hovada! Musím předstírat, že lituji ubožáků kolem sebe, objímat je, když stěžují si na překážky života, ale měli by litovat sebe!  Bože, tak moc mě to sere! Když pak z jejich strany není vidět žádná ochota... Nejspíš jsem se pomátl, ale pochop, mě jde jen o mé vlastní blaho! A znovu se mě někdo snaží na svůj lstivý prst namotat a vzít mi i to poslední hovno! Zase vidím červenou, všechny asi pozabíjím. Oháním se sekerou, hovada umírají a to mě tak rychle energií nabíjí... Naprosto pohltila mne ta krvavá potopa! Kurva, to mi fakt bodlo! To je má odplata, vy zasraný hovada!