Domov II. 23.díl závěr

Domov II 23.díl

„Naše pomsta bude vykonána skrze vás.“ Promluvil duch a pozoroval oba návštěvníky. Poslední koho vídal byli hlídači zakopávající další nehybná těla. „Vy dva jste to co jsme hledali. Konečně se dočkáme vysněnému klidu. Správný čas pomsty nadchází povstaňte.“ Naruto se těch slov lekl, protože z ostatních hrobů povstávali další, kteří tu celou dobu čekali na vysvobození. „Dnes vám pomůžeme.“ Řekli ostatní a propluli cihelnou zdí pryč. Jeden zůstal s nimi a cestou ven se omluvil za zbořené schodiště. Za ním se přidal další a tiše plul vedle nich dokud se nedostali do míst, kde to Naruto trochu poznával a mohl se zorientovat. Jeho strach z malých prostor se mezitím vytratil a vracela se mu barva do obličeje. Duchové se shromáždili před budovou a ozařovali dvůr. Jejich pableskující postavy byli jak malá světélka naděje pro Sasukeho a Naruta.

 

Oba ještě takovou krásu neviděli, ale přitom jim každé té duše bylo hrozné líto. Nikoho neměli a zemřeli opuštěni. Nezbývalo jim nic jen oni dva a naděje, kterou do nich vložili. Sasuke se nepokoušel aktivovat své oči. Nechtěl si pamatovat jak šťastnými byli, když už nejsou mezi živými. Tohle je asi poslední noc kdy nenacházejí svůj klid. Povzdychl si a přidal se k Narutovi, který byl s toho trochu v šoku. Na druhou stranu chápal jak se cítí, jejich životy byli tak podobné, až na to, že Naruto našel svou rodinu. Mohl žít od té chvíle šťastnějším životem, ale oni své stěsti nikdy nenašli. Sasukemu jich bylo líto o to víc. Rodina byla pro něj nejdůležitější a oni jí neměli nikdy šanci poznat. Jejich osud byl tak krutý a krátký, bylo jich tolik, že je nedokázal ani spočítat. Jeho oči se opět zalily slzami lítosti nad neštěstími, které je potkali.

„Naše muka dneškem končí. Naruto a Sasuke nám pomohou v pomstě.“ V tom se duchové rozletěli na všechny strany zůstal jen ten první, s kterým mluvili na začátku. „Teď musíme jen čekat ostatní se brzo vrátí.“ Naruto si sedl na přední schody kousek dál od dveří a vyčkával. Sasuke moc v klidu nevydržel a pochodoval kolem prolézaček. Teprve pak si všiml, že jsou absolutně nové. Nikdo je doteď nepoužil uvědomil si to a zlehka pohladil lesklý povrch. „Tohle byla zástěrka ta baba se v tom vyžívala.“ Zakřičel na Naruta, který hned přiběhl i s duchem v domnění, že se bratránkovi něco stalo.

 

Naruto přistoupil blíž a zlehka se dotkl žebříku, který vedl na prolézačku. „Nikdy jsme neměli dovoleno jít ven. Kdo to porušil byl okamžitě odveden na samotku. Vždycky jsem se chtěl po tomhle sklouznout.“ Uchopil žebřík z obou stran a začal lézt na prolézačku zakončenou červenou skluzavkou. Začal se usmívat, když se dostal, až nahoru. Pomalu si sedl a sklouznul se zpátky na zem do kupky písku. Jeho smích se rozléhal po setmělém pozemku. Duch se taky zlehka usmál, když viděl štěstí v Narutových očích. Sasuke mu podal ruku, aby mohl vstát a oprášit se od písku, který měl téměř všude. „Nešiko to seš celej ty.“ Zakřenil se na Naruta a konečně se uklidnil.

Nebe nad nimi začali ozařovat rozmazané čáry. Nejdřív si mysleli, že padají hvězdy, ale pak uviděli vracející se duchy. Oba nevěděli co se děje, až když se všichni přiblížili všimli si, že něco nesou. Břemeno položili kousek od nich a poodlétli kousek stranou, aby okolo nich utvořili kruh.

„Co to nechte mě já nic neudělala.“ Ozvalo se z jednoho pytle, který před chvíli duchové položili. Narutovi naskočila husí kůže, když poznal její hlas. V tomhle by se nikdy nespletl tolikrát dostal vyhubováno. „To je Koharu Utatane!“ Sasuke si nemohl vzpomenout kdo to je, ale po chvíli mu docvaklo kdo byl napsaný na straně žalujících. „ To je vyschlá švestka.“

„Lepší jméno bych jí sám nevymyslel.“ Uchychtl se malý duch stojící hned vedle nich. „Vstaň Utatane myslím, že hra je u konce.“ Povzlétl z kruhu nejstarší z chlapců. „Deidaro já já..“ Úplně se zalkla a nemohla mluvit. Děs v očích jí prozrazoval jaká hrůza se jí zmocnila, když viděla všechny duše dětí, které měla na svědomí. „Já byl první koho jste nechala zlikvidovat těma gorilama co se za váma teď krčí. Konečně nadešel čas zúčtování.“  Všichni se shromáždili a začali vytvářet světelné pole.

Sasuke použil svůj zrak, aby vše proběhlo jak má sice neměl tušení co to dělají, ale nějak nedokázal ukončit svojí moc, která si v tuto chvíli dělala co chtěla. Naruto pohlédl na bratránka a zjistil, že mu jasně svítí oči a něco se v nich utváří. Naruto neměl šanci spatřit co se to děje, ale jeho síla tygra se mu začala vymykat z kontroly a bez váhání zaútočil na hlídače plnou silou. Jeho údery byli ještě mistrnější a silnější, než kdy dřív. Během chvíle je rozprášil doslova na prach, který se spojil se zemí. Hned potom se okolo rozprostřela záře tak silná, až musel zavřít oči. Nechápal, kde se tu něco takového vzalo.

Jeho oči zbělali stejně jako duchové, kteří se k němu přibližovali a podporovali jeho moc. Oči ho strašně pálili, ale i kdyby chtěl nemohl přestat byl to trest co musel být vykonán, i kdyby měl oslepnout. Kapka krve stekla z pod víčka na jeho tvář zrovna v moment, kdy cítil, že to co mělo být vykonáno se neúprosně blíží.

Ozvalo se sborové zaříkávání duchů. „Stejně tak jako si ty nechala trpět nás budeš teď trpět ty. Stejně tak jako my bloudili v kobkách dětského domova budeš i ty prodlévat na tomto místě navěky. Nebudeš mít stání, nikdy nedojdeš klidu tak jako mi v tuto noc. To je odplata, kterou si zasloužíš za všechny ty děti, které si týrala a vyžívala si se v týraní. Ta bolest se ti každý den stonásobně vrátí. Budeš slyšet náš křik před smrtí a budeš se na to muset každý den dívát tak jako jsi to milovala budeš to nenávidět. Tohle je naše pomsta.“ Chór skončil a sociální pracovnice se sesunula na zem. Vedle jejího mrtvého těla povíval duch jí samotné. Světlo se zmenšovalo duchové uhasínali.

„Přišel náš čas. Konečně se můžeme v klidu rozplynout.“ Poděkovali Narutovi a Sasukemu za pomoc a jeden po druhém mizeli a měnili se v pableskující prach, který pomalu padal k zemi.

Oba byli příliš vyčerpáni. Sesunuli se na schody a odpočívali. Tělo i duch vyschlé švestky zmizelo. Nikde nezůstala jediná známka toho, že by se tu něco před chvíli dělo, když si trochu oddechli vydali se přímo do nemocnice, která byla kousek odsud. Konečně dorazili do jeho pokoje kde Kakashi spal. Oba padli do křesel a usnuli. Zlé bylo za nimi. Jejich rodina byla teď silnější a držela při sobě ještě víc než kdy předtím.

Tygří tlapy a oči sokola chrání rodinu a předávají se dál z generace na generaci. 

 

konec :) 

autor : katt-chan

povidkyodkatt.blog.cz

 

 

    

 

---