Záhada rozluštěna 31.díl

Záhada rozluštěna 31. díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Levá noha, pravá noha  říkal si Sasuke a šel pořád dopředu a nechtěl se zastavit ani na okamžik, když věděl, že zbývá posledních pár minut a on tady skoro blouzní a snaží se najít Sakuru. Před očima začínal vidět mžitky a co krok o něco zakopl, jak nedokázal zvedat nohy a jen se tak sunul. Síly docházely a on nevěděl jestli zvládne pohnout třeba jen rukou, jak měl otupělí mozek a začínal usínat ve stoje, až se musel opřít o zeď, aby se rovnou neporoučel k zemi. Na omítce nechal otisk od krvavé rány na hlavě. Sesunul se a zůstal sedět v nějaké tmavé chodbě, vyčerpán a neschopen pohybu. Pak už si nepamatoval nic jen jak ztratil vědomí a zahalila ho tma.

„Postavte nádoby na svá místa! Hlavně opatrně.“ Říkal Danzou čtyřem vybraným oblíbencům a pozoroval každý jejich krok. Jestli něco rozflákají tak je vlastnoručně uškrtím holýma rukama to ti přísahám Satane. Přísahal na svůj život a dál dohlížel na všechny shromážděné členy okolo znaku a očima se zaryl do nové členky. Sakura si toho pohledu všimla a zalekla se šílenství v jeho očích. Sasuke pohni už nemám žádný čas oni mě opravdu chtějí zabít. Sasukééé! Křičela vnitřně Sakura a doufala, že dorazí každým okamžikem a. A co vlastně zmůže jeden proti přesile? Ke slovu se zase dostávala panika a já se začínala třást, když v tom mě ten maskovaný klaun co se přidal na mojí stranu trochu pohnul a nenápadně mě chytil za ruku. Tolik pozitivní energie z jeho hřející dlaně jsem vstřebávala do každičkého kousku těla a pomalu, pozvolna se uklidňovala. Nejsem tady sama, i když Sasuke nedorazí mám nějakou jiskřičku naděje, že se odsud dostanu v jednom kuse. Tolik síly z něj vyzařovalo, až jsem se celá vzpamatovala a sil měla na rozdávání, ani Sasuke nebyl tak obrovskej dobíječ jako tenhle maskovaný klaun. Jak asi vypadá pod maskou? Sakuro vzpamatuj se v takovou chvíli a ty myslíš na blbosti! Vynadala si a snažila se pochopit co to Danzou provádí. Opřel se o hůl a pajdal k jedné z nádob s krví a vnitřnostmi obětí, které předtím mučili a zabili jen pro nějaký hloupý rituál. Nechápu je a nevím o co se to tady snaží, když vylévá obsah nádob na zem a znak na podlaze se nasakuje krví.

To si jako myslí, že se tady fakt objeví sám Satan? Už jsem chtěla něco říct i nahlas, ale místo toho jsem zírala s otevřenou pusou. Uprostřed znaku se začala krev vařit a probublávat jakoby pod ní někdo zatopil. V obličeji jsem vystřídala snad všechny barvy od bílé až po zelenou, jak se mi udělalo špatně. Krev se seskupovala uprostřed znaku a sbírala se ze země. Tvořila obrys hromádky, která nabírala tvar lidské bytosti a obalovala se šlachami a svaly. Přála jsem si, abych mohla zmizet a nebo utéct, ale moje nohy neposlouchaly jak byli strnulé. Strach mi nedovoloval ani dýchat a tak jsem lapala po dechu a toužila se konečně nadechnout. Strach vystřídala panika a boj o holí život. Maskovaný klaun mě chytil za ruku a já se pomalu uklidňovala a pozvolna se nadechovala, až jsem sípala a rozkašlala se. „To bude dobré.“ Pošeptal mi uklidňující hlas. Musela jsem se opravdu držet, abych nezačala zvracet při pohledu jak se postava obaluje slabou blankou připomínající kůži, ale tahle byla jiná. Skoro průsvitná, pod kterou šlo snadno vidět proudící krev v žilách. Od chodidel až po pás byla postava už kompletně dokončená a dál se obalovala několika vrstvami od kostí až po slabou kůžičku, když byla na řadě hlava proces se ukončil. Tělo, na kterém se pohupovala lebka nahánělo hrůzu u všech přítomných mimo Danzoua. Ten jako by byl spokojený a přikývl. Ten démon a nebo co to bylo za stvoření udělal první krok a to směrem ke mně. Lekla jsem se a ucouvla ze znaku na podlaze. Vrtěla jsem hlavou, protože to co sem tu viděla nemohlo být skutečností. Je to jen sen říkala jsem si pro sebe a štípla se do ruky. „Au to není sen.“ Řekla jsem nahlas a Danzou se začal chechtat. Nebyl to normální smích, ale šílený, vždy když ho slyšíte zpotíte se hrůzou a to ještě nevíte co se stane dál.  Ostatní se dívali na mě a démona a já pochopila, že nadešel můj čas. „Sasuke pomoc!“ Zařvala jsem nahlas a chtěla utéct. Neměla jsem vůbec šanci dva klauni mě chytili a drželi na místě. Tělo s lebkou se přibližovalo a já nemohla uhnout.