Láska a nenávist

Ó lásko, přoč jsi mi jak Ikarovi křídla dala,
proč mě s tebou čeká stejný osud jako jeho?
Vždyť světlo a jas, které vemně rozžehlas
oslepuje mé oči a obraz té či oné
mi jak mrak slunce na obloze zatmívá mou mysl.
Tak oslepen a zaslepen dělám skutky
dle tvých přání a není v nich nic rozumu.
Je tedy nutně předurčen můj Ikarův osud.
Však stejně, i když vím, že mě čeká pád
vzlétám k oblakům a tam ztrácím hlavu....

A co ty, nenávisti, ty mocná látko co rozproudí mé tělo,
ty pocite tepla co po těle se mi rozlévá.
Jsi krásná jako žena, se kterou opilý uléhám
a jsi i odporná jako bolest hlavy se kterou se pak budím.
Když cítím tě, jsem schopen dosáhnout všeho,
ale ničíš mě víc než zhoubný nádor.
Jak ovládneš mou mysl, chvěji se jak v hořečkách.
Jsem na tobě však závislý jak na své dávce narkoman.
Ty a láska jste mocná kombinace,
jak měníte si svá místa a úlohy...
Co čeká tvora bez citů a chtění?
Snad jen nicota a cesta do pekel....