Odejdi!

~Tebe má hlava nepobere,

že život tě nudí, že život tě...........

drtí,

že pro tebe smetí,

je všechno, co vidíš,

co slyšíš, co......

necítíš.

Hrobe černý,

copak to nevidíš,

jak nás dusíš,

jak nejen ty šedivíš?

Seber se, proboha,

seber se, chudáku,

vždyť žít chci a dítě též,

jen ty to máš "na háku."

Vylez z té bažiny,

ne, buď si tam,

ale sám,

jen pluj už někam 

jinam - dál.

Seber jen trošku síly,

pober svou neexistující píli

a vypadni už, dej mi vale.

 

Pak rozsvítí se jako v sále,

pro mě všechna světla, svíce,

já chci žít, chci od života více.

Více se smát, tančit, létat,

své sny si snít,

a touhy splétat.

 

Chci trošku žít,

chci maličko se radovat.

Chci ještě občas ženou být,

a někoho a někým se nechat milovat.

Tak seber se,

a táhni ke všem čertům,

konec hádkám, přetvářce i žertům,

už nemůžu ti družkou být,

zabil jsi svou náhrobní deskou

dávno mé tělo, duši, cit.

Tak vypadni,

my budeme pak volně dýchat.

Nepocítíme už tu hnilobu,

tu plíseň,

ze které oči pálí,

tu tíseň,

s tebou,

jen svobodu, jako když jsi v dáli.

Odejdi, kam chceš. Ale už to udělej!  

---