Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

deniah

28. 06. 2015

938

Autor

Garth

je to starý příběh o tom jak jsem tě potkal

jak jsme seděli a dívali se do slunce
a země byla příliš dlouhá než abychom ji přešli. přesto bylo každé místo naše a i když pršelo, cítili jsme, jak nás paprsky slunka šimrají na zátylcích a nutí nás se smát všemu co vidíme.

je to starý příběh o tom jak jsem tě ztratil

jak jsme šli dlouho mlčky
a všechno bylo jiné, každý z nás byl uvnitř někým jiným a zavřený v kleci z kočičího zlata; a ač bylo slunko, neviditelné slzy skrápěly mou tvář a tam někde v jiné říši jsem ležel na zemi, mlátil do koberce a plakal

je to starý příběh o tom jak jsem seznal, že moji úžasnost spoutala královna mab nesmyslnými příběhy

a pak přišli paraziti a všechny nás změnili, pochopitelně

12 názorů

Garth

07. 07. 2015

Dát tip

Lakrov : díky, poslední věta je fakt mimo, napsal jsem poslední dobou víc různých textů o lásce a v jednom figurují paraziti... díla o lásce mají být trochu zmatečná :)

Lakrov

07. 07. 2015

Dát tip

I přes (mou) averzi ke sladkobolným textům a k nedodržování pravidel českého pravopisu (velká písmena, interpunkce) se mi to čte celkem dobře. Smysl textu je celkem pochopitelný. Nerozumím jen poslední větě nebo spíš jen jejímu poslednímu slovu.