Zabloudil s receptem na poušť

Roky nevysuší molový vzdech

když na zdech se lepí jak tapeta šelest

srdce v bezkontaktních čočkách

plave, měl to být výkon za hranicemi možností

Ve vaně přitom dřepí a odříkává levnou píseň

Jak hlučno je v té klidné scéně

Zviklal ho maličko deštníkový mechanismus

Ten vystřelovací

Se skvrnou, kterou prosvítá slunce

Rodí se v kamenolomu naděje

říkají někteří zbloudilí

kteří po nocích hlídají vytetované anděly

Mám rozumu jen na půl cesty

Ozvěna jediná zná první verš

z básně která trapně dýchá k tomu

jak jsem mezi blázny přiveden