Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOndřej a Anna
Autor
AnnaVeronika
Ondřej. Ondřej se ženil. Se Sárou. Ondřej a Sára. A Anna. Ondřejova kamarádka. Kamarádka z celého srdce.
Ten den se potkali až po poledni. Srazili se dveřích. Loktem ho praštila do brady, jak si hřbety rukou mnula rozbolavělé oči. Prosím tě, hlavně nebreč, rozesmál se. Místo objetí se chytli za ruce. Hledal ji. Potřeboval ji. Měla tři bratry, uměla dobře vázat kravaty.
Ondřej a Anna. Chvíli po poledni ještě spolu. Proti sobě. Uprostřed ložnice Ondřejových prarodičů v protektorát style. On v černých kalhotách s puky a bílé košili, ona v mikině od mouky. Vyhrnula mu límec. Skoro jí držel v náručí, jak rozhodil rukama pokaždé, když ho napomenula, aby stál klidně. Ve vedlejší místnosti několik lidí přivádělo k životu fungl nový kávovar. S úsměvy poslouchali hádku a navzájem si hleděli do vrásek. Měla ho ráda.
1 názor
Je to tak krátké, že se to nedá nedočíst, a ač mi to nepřijde nijak zvlášť nápadité, něco na tom textíku je -- něco dobrého, co mě nutí komentovat a něco špatného, co stojí za komentář, shledá-li to autor jako radu. Tím špatným je prolog, v němž čtenářovi surově prozrazuješ pointu onoho zvláštního "vztahového" příběhu. Prolog by měl být spíš epilogem (na závěr) nebo to ve vlastním textu zařídit jeinak, aby po dočtení vyšla pravda najevo.