Této

Této noci 
Měsíc byl velký jako otevřené oči 
mrtvých z Václavského náměstí roku 1968
a hvězdy v korunách chutnaly hořce 
bylo vidět do hloubek, jejichž mělčin se smíme dotýkati 
tam ve středech pokojů
kde noříme ruce do zrcadel a oplachujeme si tváře představou vod
než změní se všechno na světlo a tmu a stane se poledne  
a taky bylo slyšet, jak kdosi dole vybírá popelnice 
i holku a tři kluky, kteří sotva přestali mutovat 
jak cvakají zapalovači, když hledají čas jak jí to říct 
a neví jak to udělat 
což dodnes nevím ani já 
a že stále ač pokryt měsíčním svitem  
nezůstane ráno pod polštářem ani jeden stříbrný     
kterým se dá zaplatit tichu 
nebo jej položit na jazyk jako mlčení
však v bezvětří 
jsme si všichni rovni 
lodě s ptáky 
tráva s dýmem
vlasy s listy 
jen ještě nedýchej 
chci chvíli ještě míti stín 
pak spálím mé dny minulé
a popela díl třetí 
ten v zimě z dlaní vsypu tobě pod kroky