Špatná značka

Tma mi voní, z toho co vidím, mi už opravdu jebe. Skleněná láhev je rozbitá, a pro Boha, střepy jsou v těle! V ústech a v pochvě, se střepy barví krví. Ty nechutný, bezcitný svině smějou se hloupě, a všechny neustále kopou do ní!

Zneužito, poníženo, hnije tělo pohozené. A to dítě, co toho bylo svědkem, bylo už předtím odstrčené. Určeno k likvidaci, narodilo se ve špatné době. Byl to malý Němec (židovský chlapec). Ten už teď také zapomenut, hnije někde v hromadném hrobě. Byl v pasti! ,,Ach, kéž bych byl jen pouhý slepec!" A visel někde mrtev, pověšen na zdi.

Ten mladý člověk byl tak ohavně zatlačen v koutě. Ale jeho duše je opravdu velký letec. Když zvolil si sám, zaco se chce narodit. Teď mrtvola jeho nejen v krvi své vlastní se koupe. Přiznávám si, že se mi z toho rozum dost houpe. Jistě teď z toho budu psychicky navždy marodit. Ale i on si předci marně hledal bezpečné doupě. Vrtá mi hlavou, zda bych i já byl schopen vstřebat tolik sraček a tak kreativně o život zápolit. Fakt ne! Ani za milión kaček. Mě by zmátlo, změnilo hned, potkat takové množství krvavých značek. Zvráceno bylo to ryzí, nevinné poupě. Ten špinavý zběh! Pro všechny cizí. Zbyl mu jen černý, neživý svět. K jeho osudu bych se nechtěl napojit.