MIMO ČAS

MIMO ČAS

 

Říkáš, že padáš,

 přitom žiješ mimo čas.

 

Svět je krut jako já

 a já jsem krutý jako ostří nože,

 jak doktor Faust, otrok ďábla,

 a ten je můj služebník.

 Panebože..

 Také já padám s dobou, s hlavou na oprátce

 a žiju mimo její čas,

 zdrcený všude a vydán všemu napospas!!

 A STAČÍ TRHNOUT ZA PROVAZ..

 

Tma, doktore Fauste?

 Tma přede mnou, tma za mnou,

 sedm bílých kruhů hvězd proběhnou,

 než se noc k ránu sední,

 jsi dva kroky přede mnou, a tím se všechno mění,

 udělal si z mých přeludů

 něco hodně všední.

 Už nežiju,

 jen padám dobou mimo čas,

 kdykoliv chceš,

 můžeš trhnout za provaz.

 

Podlost a nenávist,

 hněv a mstivá hrůza,

 kterou se opneme pokořeni,

 se stává chlebem denním,

 sýpky jsou prázdné,

 vyčerpán je podíl,

 chtěl bych jít a něco udělat,

 ale nemám, proč bych chodil,

 zatím co chléb prostoty a lásky

 v nás dávno zmizel,

 a dlouho tu nebude,

 protože dlouho tu nebyl

 a stejně tu dlouho není.

 

Nežijeme..padáme dobou mimo čas,

 a stačí trhnout za provaz!

 A STAČÍ TRHNOUT ZA PROVAZ!!!

---