Knoflíčky u trenek

Jsou to už tři roky a vidíš...
pořád na Tebe nemůžu zapomenout 
Byla jsi židovka se zelenýma očima 

už jen to mi chybí 

Vždycky, hlavně v zimě 
v období, ve kterým jiní trpí 
jsme jen my byli tak 

//nevýslovně šťastni// 

Probírám se svýma spoďárama a u všech jsou pořád 
rozepnuté knoflíčky 
od toho, jak ses mi do nich 
furt snažila dostat 

Nevadilo ti, že jsme v luxusní restauraci 
Nevadilo ti, že jsme v muzeu 
stejně jsi mi rukou zajela do kalhot a snažila se 

vyprovokat můj penis k aktivitě 

ty knoflíčky to poznaly 
//že s Tebou to bylo nejlepší// 
nezáleží kolikrát je zapnu 
stejně je najdu rozepnuté... 

A ony stejně jak já 

Vzpomínají na ty podivné dny 
kdy jsme jezdili v březnu k Tobě na chatu 
a milovali se, zatímco se nás snažila dostat 
šílená, hrůzná zima 
Vzpomínám na ty dny 
kdy jsem viděl holé stromy a šedivá luka 
kdy mnou prostupovala jakási noční můra 
ale s Tebou vždy zmizelo to špatné... 

Byly to dny 
kdy jsem zolpidem ještě nebral přespříliš 
kdy jsem byl ještě docela normální 
PŘESTO JSEM TI O NĚM LHAL 
a to mě mrzí 
ale bylo srandovní 
že i když jsem před tebou byl někdy totálně 
sjetej 
vůbec nic jsi nepoznala a myslela si 
že to je můj normální stav mysli 

Dodnes nevím, proč jsem se od Tebe vracel 
tak totálně vyčerpaný 
duševně i fyzicky 
jestli to bylo tím, že jsem před tebou skrýval, že jsem sjetý 
jestli to bylo tím, že jsem se před tebou snažil být dokonalý přítel 
nebo tvou nymfomanií? 

stejně to ale bylo krásné... 

Knoflíčky nezapomenou.