Občané

Ani to pořádně neosolí a nenamočí, 
aby se ti to lépe polykalo.

"...On si pak v klidu odešel a já ty dvě stovky musela zaplatit.
To jsou ale hice!
Já měl dva, ale jeden mi ty svině ukradli.
Teď vstávám už v půl páté.
V práci máme frmol.
Zase podražili.
Všechny bych je tam vystřílel!..."

Svěřují ti své osudy, aby si ulevili,
Slušný, empatický chlapče, příště ti musím zaplatit pivo, 
až budu mít, to se neboj, poměješ se!

Pocelují tě a poblijí křiklavě vytapetovaným prázdnem.

"...Musím ti říct, co se mi dneska stalo.
Víš, já to nemám jednoduchý.
Dcera se bude vdávat..."

Nad stolem právě letí sádrový trpaslík,
reprodukce Leonardovy Giocondy,
loď v láhvi

a facka.