Příběhy Davida Kundráta I

Tiskovka
Doktor David Kundrát toho odpoledne předstoupil před novináře. Na krku zavěšený vaginoskop plnil roli ochranného amuletu, namířeného zejména proti ďábelským sílám bestie s poetickým jménem Orgány činné v trestním řízení, jež našla svou personifikaci v osobě státního návladního Petra Piráta. Chvíli cvakaly fotoaparáty, Kundrát křivil linku úzkých retů do křečovitého úsměvu, z tváře setřel stříbřitý pel blesků a spustil lamento recidivistů. Hovořil s klidem arabských teroristů, vypouštěl slovo nevina jako otravný plyn do zákopů u Ypres. U přijímačů v zákopech svých bytů mřeli diváci po tisících.

Stěny mají uši
Jako siréna rozezněly se televizní reportáží útržky odposlechnutých rozhovorů. Manželé Lotovi si v nich pomlaskávají nad tučným výpalným a doktor Kundrát do toho labužnického mlaskání otáčí jak šašlik nad ohněm mastné historky. S hubou promaštěnou štěstím od bankovek pak vychází z domu a v již slavné scéně se nechává šacovat zasahující hlídkou mravnostní policie.

Žena Lotova
Za zdmi domu mezitím vzplála nervozita manželů Lotových. Starý Lot varoval ženu, aby pohledem ani nezvadila o zasahující komando těžkooděnců. Ta jeho varování neoslyšela a se slovy: „Je to v prdeli, URNA…“ se proměnila v solný sloup. Teprve později, zásahem nadpřirozených sil, byla žena, dívčím jménem Kateřina Kancová, proměněna v regulérní obviněnou.  

Denní režim
I nastaly poté dny trudné, zavinuté do stínu kartouzy pankrácké. Kundrát i manželé Lotovi, dbalí odkazu Fučíka, nepromluvili ani slova. Hráli ping-pong, korzovali v úzkých uličkách vězeňského dvora, pomáhali s dopisy negramotným spolubydlícím a dlouhé zimní večery si krátili u plechových hrnků s čajem. Tak šly dny a měsíce a roky. Dav se mezitím sytil sny o krvi, grafickým reportážím chyběl už jen zlověstně rytmický buben kmenového ritu spravedlnosti.

Principál v kuželu reflektoru
Obvinění mezitím učinili osudovou volbu a zvolili obhájce. Doktor Kundrát se rozhodl, že svou obhajobu povede sice s asistencí justiciára, ale primárně sám. A rozhodl se pro velké Lalulá. Pravidla vazebního života mu neumožnila doplnit svou roli principála cirkusu vhodným oděvem, a tak místo žaketu a cylindru se musel spokojit s vatovým kabátem a tepláky. Co mu bylo upřeno kostýmní komisí ruzyňské věznice, to se snažil dohnat na výrazu. Novobarokní patos se v tváři Kundrátově mísil s expresivní křečí, a vytvářel tak zcela nový typ v ikonografii justiční tématiky – maskaron nevinného korupčníka.

Mediální váhy
Snad jen z důvodů finančních nebyly později chodby Krajského soudu na Náměstí Kinských osazeny novou dekorací, a tak alespoň jako drobná útěcha byla tvář obviněného Kundráta vysílána všemi televizními stanicemi a plnila stránky deníků. Kateřina Kancová a starý Lot byli ve výrazu uměřenější, byť Lot sám o sobě, bez jakéhokoli hereckého přičinění, byl přírodou ve fyziognomii obdařen coby exemplární typ z Lombrosovy učebnice; i když těžko dnes soudit, zda mu maniakální zjev propůjčila příroda, nebo byl součástí deformujících účinků alkoholu. Rozhodně se váhy mediální pozornosti nachýlily na stranu uhlazeného principála Kundráta, vysílajícího sametovým hlasem nejrůznější varování, z nichž každé znělo minimálně tak závažně, jako by Zemi hrozil ne snad nukleární konflikt, ale rovnou útok mimozemské civilizace.