z deníku schizofrenika 6

Vůbec se mi nechtělo vstávat. Tak jsem se válela do půl 9. Nemam chuť k jídlu. Je mi smutno. Jsem neschopná :/. Neschopná se o sebe postarat. Asi budu dneska psát. Mám uvnitř sebe tolik pocitů a nemám je jak ventilovat. Potřebovala bych si s někym popovídat. Nevim téma, neznám svoje pocity. Potřebovala bych dát životu nový směr. Jsem jako motýl, který se právě vykuklil a zkouší létat. Prý mé obrazy se budou prodávat za statisíce a můj deníček bude důležitý (?!?). Posílaj mi do pokoje paprsky slunce s nadějí, ale je nikdy neuvidím. Existujou jen v mé mysli.

Jako kdyby se ozvěna zapomněla vrátit. Jako kdyby byly mé čtyři zdi hluché. Křičí jeden obraz přes druhý! Žiju slovem v celé jeho kráse. To slovo je tajemství. Žiju větou o jednom slovese. Raz, dva, tři, teď. Vstaň, vzchop se! Neschopná ničeho, od rána uklízím a pořád je to málo. Vpisuju prázdnou řádku a snad je to vše, na co se vzmůžu.

Hudba mě uklidňuje. Ztratila jsem kamarádku. Ona je šťastná a nemá na mě čas. Jak láska dokáže omámit! Tvoření mě drží nad vodou. Čtyři nebo víc? Nepamatuju se. Snad to ví ona (?).