Mé první LSD (Silvestr 2008)

Bylo pondělí, pár dní do silvestra a já měl tentokrát dokonce kde pobýt. Můj spolužák Tomáš mne nenechal ve štychu, a nabídl mi strávit kalící veselí s ním a jeho teknařskými kamarády na chatě jednoho příjemného typa, jménem David. Hoši mě nabrali autem na Kačerově, přičemž byli už ve třech a já, celý v euforii že opouštím hnusnou Prahu, jal jsem se okamžitě chlastat jimi podané, červené víno. Cesta trvala asi hodinu a čtvrt, ale v autě jsme dokonce mohli kouřit, takže žádný problém. Během jízdy jsme příjemně tlachali a kdosi se zmínil, že v chatě na nás čeká velká várka LSD. Chvíli jsem o Něm přemýšlel a prohlásil jsem že si Ho tam možná dám. S lsd jsem doposud měl spíše negativní zkušenosti - nemohl jsem z něj dýchat, navozovalo mi úzkosti a haluze nikdy žádné, přesto jsem ale přemýšlel o jeho opětovné a poslední (?) konzumaci. 
  
Jakmile jsme byli na místě, okamžitě jsem vběhl jsem do chaty, která vypadala docela útulně, byla ze dřeva a působila lehce psychedelicky. Chvíli jsme se zdravili s již přítomnými lidmi Davidem a Magdou, a poté jsme začali rozestavovat dýdžejský soundsystém a dekorativní podivnosti lehce k němu náležící. Tomáš měl obří basák, Adam dvě výškové bedny a noutbuky také nechyběly, takže jsme zařizovali překrásnou vlastní stejdž. V chatě byla značná zima, protože jela pouze na kamna, tudíž jsem se začal rozehřívat rumem s kolou a jakousi vodkou.  
  
Bylo už tak kolem desáté a v chatě sem pořád nic moc nedělo. Repráky sice hrály dobře  a velmi hlasitě, ale lidé se nudili a já lehce ožralý jsem už věděl co mám udělat. 
"Davide, Davide ty máš prej papíry!!" vběhl jsem řvoucí do pokoje s kamny. Dostalo se mi kladné odpovědi a byla mi nabídnuta ochutnávka. Byl jsem ve výborném rozpoložení, tudíž jsem si vzal čtvrtku. Po půl hodině mi došlo, že ta by mi akorát zas nic neudělala, tudíž jsem snědl ještě půlku. Tuším, že ostatní snědli něco málo také, ale efekt LSD na ně rozhodně nebyl takový jako na mě. 
  
  Asi tak půl hodiny po konzumaci se nic moc nedělo a já téměř zapomněl, že jsem vůbec nějaký halucinogen pozřel. Když tu - první haluz! Sedl jsem si vedle teploučkých prohřátých kamen a koukal na bílou matraci, co měla vzory třešní, houbiček a malých kytiček. Totálně jsem se na ní zasek. Těžko se to vysvětluje, ale ty červené vzory na bílé ploše vytvářeli snad to nejnádhernější divadlo jaké jsem kdy viděl. Každá kytička a třešnička se otáčela jiným směrem a tancovaly a svíjely se v rytmu tak typickém na lsd. Podíval jsem na tapetování na zdi nad matrací. To samé. Zelené kruhy plné podivných vzorů se stáčely a otáčely a překrucovaly každý v jiném směru. V pokoji se mnou byla jen Magda, které nemělo cenu něco vysvětloval, protože halucinogeny nikdy neměla. "A ty jako něco vidíš jo?" Ptala se mě zmateně. Já jen horlivě přikyvoval a snažil se jí vylíčit co právě dělají všechny ty vzory a tapety s mýma očima. Bylo to tak přirozené, že mi přišlo, že to musí vidět každý... ale když jsem se ke zdi nebo matraci přiblížil, točení a tancování přestalo. Byl jsem tím fascinován a horlivě o tom s Magdou diskutoval. I když jí zrovna moc rád nemám, v té chvíli mi všechno s ní připadalo velice intimní a mystické. Rozvíjeli jsme spolu konverzaci a já byl přesvědčen, že ona věděla, že je se mnou něco jinak. Jsem přesvědčen, že nejspíš by se mnou v tom stavu i velmi ráda souložila, i když jindy jsme si uplně cizí. Pokaždé když do pokoje ale někdo vešel, naše vzácné splynutí se roztříštilo a já přímo cítil změněnou atmosféru pokoje. 
  
  Mezitím v obýváku mohutně dunilo tekno. To se pro mě stávalo velmi nepříjemným. Na tripu jsem vysloveně potřeboval pomalou a klidnou muziku a tekno působilo na mou hlavu jako olbřímí sbíječka. Vím, že jsem se téměř po celou dobu klepal a to hlavně v nohou, jako bych snad prožíval nějaké fyzické vypětí. Měl jsem zato, že lsd mnou probíhá a rve se ve mně, a byl jsem z toho trošku zděšen, ale na druhou stranu i potěšen. Vzor na koberci vystupoval vzhůru a stával se prostorovým.... 

Červená barva u beden mě oslňovala a díky ní jsem měl pocit, že je vše červené. Když jsem se podíval do Tomášova noutbuku byl jsem znovu fascinován. Ikonky a písmenka poletovaly sem a tam a stále si jely v tom svém rytmu. Moderní neonové barvy v počítači působily neskutečně nádherně, vším prostupovaly a byly velmi procítěné. "To samé mi barvy dělají i na Havajské růži..." vzpomněl jsem si. 
   Na lsd jsem nepociťoval žádné fyzické potřeby, ale přišlo mi že už jsem strašně dlouho nemočil, tudíž jsem to šel zkusit. Vešel jsem na záchod a spatřil zrcadlo. "Hle, zrcadlo! To jest věc přeci na tripu totálně fenomenální!" zvolal jsem. Podíval jsem se do něj a spatřil co jsem očekával. Zase ta samá haluz s tancováním jednotlivých bodů...Až na to, že tentokrát body byly rozděleny v mém obličeji, tudíž se mi křivila ústa, deformovali oči, chvíli jsem se smál, chvíli brečel...Ale vychcat jsem se nemoh. Řek jsem si tedy, že to půjdu zkusit ven. 
  
  Jakmile jsem vyšel z chaty, začal jsem mít silný pocit, že ostatní se po mně shánějí a slyšel jsem slova typu: "Hele kde je Jarda?? Kam zmizel?? Kam šel?? Viděla jsem ho odcházet z chaty!! Jardooo" apod. Nevěnoval jsem tomu ale pozornost a kráčel vstříc vesnici v mínus deseti stupních. Pro jistotu jsem se otočil. Ne, nikdo za mnou nestál, nikdo mě nepotřeboval. Hlasy, které jsem slyšel, byly už tak sto metrů daleko a vycházely z chatové verandy - naší kuřárny. Prostupoval jsem tmou vstříc světlu lamp a připadal si jako v nějakém ohraničeném tunelu. Jediný východ byl u lampy...
  Došel jsem k jakési zdi a začal zkoušet močit. Stál jsem u nějakého hřbitova a velmi zřetelně jsem cítil zdejší pochmurnou atmosféru a zas ten podivný mystický nádech tajemna. Podíval jsem na strom nad sebou. Zvětšoval se a zvětšoval, a jeho větve se zlověstně roztahovaly. Dokonce i jeho stín na zdi se roztahoval. Z dálky jsem slyšel ozvěnu štěkajícího psa, zvuk proudící elektřiny a to vše bylo smíšené s křikem mých spolukaličů. Zvuk proudící elektřiny byl velmi zřetelný a mám dojem, že jsem ho slyšel snad po celý trip. Štěkot psa ke mně doléhal snad ve stonásobné ozvěně a kdesi jsem slyšel šumět listí. ..
"hm, fakt dobrej ambient," řek jsem si pro sebe a konečně začal močit. Poté jsem se vrátil do chaty. 

  V Chatě se už odehrávala zběsilá tekno párty, spoustu lidí hulilo, chlastalo, kdosi tancoval s dopravní značkou na hlavě, prostě klasika. Pamatuji si, že jsme stáli na verandě a ve mně se velmi rychle střídaly typické lsd pocity, jako například: "Ježiš vy řešíte úplný blbosti," všechno mi prostě přišlo malicherné a trapné, a řekl jsem památnou větu:
"Já nedospěl, když jsem měl narozeniny, já nedospěl když jsem byl za kurvou, já dospěl až teď."

K ránu jsem začínal mít pro mě typický lsd dojezd. Začal jsem být příšerně nervní, všechno se ve mně svíjelo, škručelo a měl jsem svoje personální psycho. 
"Hele Davide kde máte SEKERU?? Já potřebuju něco POSEKAT," vylítlo ze mě, načež mi byl k mému překvapení ukázán sekerový směr, a já venku, v mínus deseti jen v tričku začal sekat špalky.        
Potřeboval jsem to napětí ze sebe prostě nějak dostat. 

Dál se už nic moc nedělo, akorát si pamatuju ještě na magický okamžik svítání. Takový ten okamžik, co si myslím budu pamatovat nadosmrti. Koukali sme na zahradu a v cca 7:30 se jinovatka na trávě počala rozjasňovat. Cítil jsem v tom sněhu, který se vynořoval ze tmy, cosi velmi zvláštního a mystického, a cítil jsem že tato zima je jiná. Jak vysvitlo slunce, jinovatka začala jiskřit, a společně se zbylími kusy zeleně, to působilo vskutku magicky. Tehdy jsem pochopil výraz "zimní pohádka."

Protože už ale šly všichni spát, a jen mně se pořád nechtělo, rozhodl jsem se POPRVÉ uskutečnit kombinaci LSD + hypnogen. Ovšem nepřišla žádná psycha, přišlo jen usnutí na gauči v naprostém mrazu a mazlení se s bytostmi, které jsem si vysnil.

Po probuzení jsem vypadal dle ostatních příšerně, měl jsem bůhvíproč nateklé rty, a odhodil jsem obří pařez do nedalekého jezera. Poté jsem se navrátil do lůna pražského bytu, za teplem a vodou, zas se vrátil zpět na chatu a o dva dny později se tam odehrála silně alkoholická silvestrovská tekno kalba.
A to je asi tak všechno. 

End