Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se… vyskočit z hlavy i z kloboučku; panákovo krédo
Autor
egil
… vyskočit z hlavy i z kloboučku; panákovo krédo
Zavřels mě, zaklapla
petlice prvního ledu. A to je konec, mí křídoví přátelé,
rozsivky napadly
místa, kde chyběla běl. Celý jsem pokrytý
dočasným sněhovým masem
od bledé krve celý.
Radím ti, už se nevracej.
Kňourá tu stydlivý prach. Sedačky zlověstně odkvetly.
Ve vzduchu je rozpuštěné nemluvně.
Ratlíci zasklení uprostřed chvění
klinkají lidskýma očima do tmy.
V záblescích se vyjevují
obrysy fosilních vagónů.
Mezi pražci. Bez ulity. Měkkotělý sníh.
Kdo si žije z nostalgie – užírá se:
ducha místa v jeho kráse
nevystih‘. Život nebo Atlantida;
odkrýt, zakrýt; střídá se to, střídá
s přeludem nového začátku. Jsem
opojná možnost. Druhotně hmotný.
v místech, kde se něco příčí
volnoběhu bílých břehů. Kde si geny,
nanodříči, staví těla do příběhů…
Kdes mě zprudka črtal křídou, možná slunce
– třeba vyjdou –,
přeskupí do nových dějů
verše, gesta, dcery-syny.
Vrstvy, vrásy, stránky knihy,
mžitky svobod v bezvědomí –
vše zdánlivě bez příčiny
v proměřených světech zdání…
Občas, když se v noci budím,
píšu se, až v kostech studí. V zapomnění
vzdušné vlaky znaky chráním, než mi maso
vezme tání. Město
nad ránem nepatří nikomu z lidí. Holubi hlídkují
v místě, které ochočily stavby. Opilcům
uvadly záhonky kulturních rostlin. Nazí jak zvířata, anebo
odění do kůží smyslných zvířat, víme –
není kam, není proč, není jak
utíkat
z kontur těl črtaných maně; stínovat musíme
sami.
17 názorů
Záviď, záviď, je co...já se přidávám každou chvíli...
Sbírku jsem si po o nějakém čase zase otevřela s velkou chutí. A zase jsem si připomenula, jaký jsi pro mě fenomén. Domnívám se, že se tvá poetika jednou propíše do dějin české literatury. Obdivuhodnost co do obsažnosti, tak i pojetí formy. Poznámka pod čarou. Po ctení jsem naměkko. Bud si ty emoce sama vytvářím nebo tam opravdu jsou ... v podprahových pražcích.
Občas je člověk ve správný čas na správném místě, i když to v té chvíli ještě nevnímá. A pak to udeří a slova se sypou a dostaví hrady a město jeden kámen...
Člověk se neustále přemísťuje, promýšlí další kroky, diskutuje, nejvíc se sebou, aby stejně nejvíc ze sebe našel v obvyklostech.
Vždy se ráda pročítám.
Díky. Zrovna tahle dává plný smysl v kontextu cyků Skákací panák a Barrandeum... Je to poslední text celku (i vznikl jako poslední, v červenci 2015 - sbírka vyšla na podzim). A vzpomínám si, jak jsem ho poránu psal z první v bufáči v kempu ATK Merkur v Pasohlávkách - a byl to ten jeden text, co chyběl, aby se rukopis dovršil. Vyzněním je to vlastně takové vyzvání na cestu (pocta všem snahám). Fakt mi teď podobnej tah na branku už dlouhodobě schází. Proto se můžu jen lehce závistivě usmát (fakt smutný, když člověk závidí sobě mladšímu). A rým vzbudím/studí je děsnej. Dobrý je, že to - myslím - v kontextu skoro nevadí. Ostatně skákání panáka je dětská hra.
Ale hlavně poezii nevysvětlovat. Jasně...
Sem se vždy vyplatí zabloudit.
Jako jízda vlakem...vždy si mě udrncá do svého rytmu a kolem rozmazaný svět, kterému sotva kdy dokreslím pravé kontury. Však neva...Své si najdu...
Ta panáčí meditace se mi celkově líbí, i když nevnímám všechny části stejně.
Tohleto - ano.Jednoduchý, silný rytmus, pokud jsi toto měl na mysli v diskuzi, jo.
Osobně jsem rád, že tu nejsou rýmy. Nálada přemítavá, nikoliv hravá.
Ještěrčí král
30. 08. 2015parádička, bavilo mě*
Stárnoucí vlk: máš pravdu, ale není to další verze, tenhle text celý cyklus Skákací panák (a vlastně i celý rukopis sbírky s názvem Cementárna Radotín obsahující další tři oddíly /vyjde teď v září v nakl. Dauphin/) uzavírá. Díky.
Sláva autorovi za poezii zde již ojedinělou. *
A za gena nanodříče zvláštní uznání s razítkem sluníčka.
Stárnoucí vlk
31. 07. 2015líbí se mi obraz masitého sněhu ( je to celé pěkné ), také mi to trochu připadá jako další verze skákacího panáka ;)
díky tobě a několika málo dalším, že zde publikujete a nabízíte jinou, inspirativní a pro ty, kdo chtějí a mohou umět, potřebnou rovinu poezie.
tak tohle můžu... a beru i tu molasu z přívlastků, kdo je dokáže naplnit, tomu čest...