Přivandrovalec

Těžkou zemi brázdí bosou nohou

kdosi mu nakázal,

aby šel s dobou.

Přivandroval z cizích krajů,

dřív obdivoval krásy luhů a hájů.

Byl malým snílkem,

krajinou jeho,

města velkých básníků.

Navlékli ho do obleku,

místo bloku kravatu,

která hrdlo jeho škrtí,

zde nechce vychovávat děti…

Padá těžce na kolena

pokrývkou mu není louka,

měkká křehká jeho žena.

Cizincem ve vlastní zemi,

už teď k smrti odsouzený.

Pane Bože,

odpuštění…

tohle již můj domov není.