Šílená

Šílená

Pro lásku se v krvi koupá,

na větvi se v noci houpá,

z těla svého trhá šat,

chce být zloděj-chce být kat.

Ve dne spí a v noci bloudí,

lidé okolo ji soudí.

Trhá květy,

trhá lístky,

sbírá v noci malé třísky.

Sbírá, dává na oheň,

chce tím zahřát svoji zem.

Chce svou zemi změnit navždy,

zákaz smutku, žádné vraždy.

Žádné podlé vinny,

ať je svět nevinný.

O oheň si hřála dlaně,

nechce války,

nechce zbraně.

Chtěla bílý, čistý svět,

krásný by byl na pohled.

Netušila malá zradu,

shodili ji lidé z hradu.

Jak dopadla,

zavře oči,

její svět v tu ránu skončí.

Tiše pláče ozvěna:

„ Ona není šílená!“

---