Lojzík, část první

Kovářovic Lojzík si chodil hrát na skalku tak akorát vzdálenou od rozcestí, jednoho ze dvou míst v okolí, kde se aspoň občas něco dělo.

(Tím druhým místem byl zájezdní hostinec U dvou lilií, kterému tak ale říkal jen jeho majitel. Ve vsi tomu zařízení neřekl ze zřejmých důvodů nikdo jinak než U prokopnutých dveří a když se tam tedy už něco dělo, opravdu jste u toho být nechtěli.)

Spíše než rozcestí to bylo místo, kde se od hlavní vozové cesty oddělovala prošlapaná prašná cesta. Cesta, kterou každé ráno ještě před kuropěním prošla většina vesnických mužů, aby až do soumraku robotovala na panském. Pak se po západu slunce již o mnoho pomaleji vraceli zpět domů nabrat aspoň trochu síly před dalším úmorným dnem.

Skalka byla ideálním místem pro kluka, který sotva vyrostl ze svých prvních dřeváků, takže pokud zrovna neseděl ve vesnické jednotřídce nebo nemusel pomáhat doma mamince, trávil Lojzík každou volnou chvilku právě tady. Navíc to bylo kousek od lesa, kde věděl o chladném pramínku a k ostružinové houštině to také bylo co by kamenem dohodil.

Zrovna minulý týden tu viděl, jak se tu pře sedlák s pohodným kdo má komu zaplatit za to tele, co se tu našlo dva dny předtím. Ne že by se nakonec dohodli, ale podívaná to byla věru k popukání.

Nic z toho, co se tu kdy před jeho očima odehrálo, se nevyrovnalo tomu, co viděl Lojzík dnes. Představte si mladíka (tuze pěkně oblečeného) jak přijede na koni a vybere si zrovna Lojzíkovo rozcestí k odpočinku. Pěkně oblečené lidi tu Lojzík občas vídal, to ano, ale tenhle byl jaksi ještě pěkněji vystrojen, než kdo předtím.

Mladík vyndal ze sedlové brašny balíček s jídlem a začal se posilňovat. Vida co všechno měl mladík k jídlu, začaly se Lojzíkovi sbíhat sliny. Tolik druhů jídla viděl akorát tuhle ve vedlejší vsi o posvícení.

Lojzík byl zvyklý na ledasjaká překvapení, ale teď mu teprve oči vylezly z důlků. K mladíkovi zčistajasna a ještě k tomu jakoby nic přišla liška a jeden by skoro řekl, že mladíkovi něco říká. Ten se na ni jen po očku podíval, odkrojil pěkný kousek slaniny a podal jí ho. A dokonce to vypadalo, že si s liškou začal povídat. Co si povídali slyšet nebylo a když už Lojzíka začalo napadat, že by se mohl opatrně přikrást blíž a přeci jen něco zaslechnout, začalo ve vsi zvonit klekání.

Nebylo zbytí a ač nerad, musel si to pro dnešek nechat ujít. Obava z maminčina hubování byla větší než klukovská zvědavost a tak se rozeběhl k rozsvěcujícím se okénkům vesnických chaloupek.