Ve tmě blues

Ráno jako Fénix vstává 
z popela co po včerejšku zbyl
a stín černý jako moje káva
padá, aby venku barvy skryl.

Tuším město, že rty tvými dýchá
srdce jeho bije v orloji 
a skla všechna lesknou se jak pýcha
jejichž střepy soumrak zahojí.

Je odliv večer zpět se vrací 
z ulic se psy všechno do domů
v klecích šednou naším časem ptáci
a my zavíráme okna ke zvonům.

Držíš ruce moje ve svých ve tmě
svíce očí hoří v tichém závoji 
a polibek dostávám tvůj letmě
jako bych mrtvý ležel v pokoji.