Našla jsem ptáčka, měl zlomené křídlo.

Našla jsem ptáčka, měl zlomené křídlo.

Snažila jsem se ho opravit, vážně!

Ale on u mě jen chvilku pobyl a zase odletěl.

Očividně nebylo tak zlomené jak vypadalo.

A i tak jsem ho hledala všude, kde jsem mohla, prošla jsem kvůli němu svět.

On, jako by se vypařil.

Za tu chvilku, co u mě pobyl mi přirostl k srdci, které rozerval na kousky, když odletěl.

Našla jsem ptáčka, měl zlomené křídlo.

A zase jsem se ho snažila opravit.

On se nechal.

A opravil moje zničené srdce.

Jeho křídlo bylo vážně zlomené.

A ne a ne se vyléčit. 

Snažila jsem se dál, co to šlo.

Ptáček umřel.

A vzal celé moje srdce sebou.

Našel mě ptáček, chybělo mi srdce.

A on se mnou zůstal, snažil se mě opravit.

Sedce mi nevrátil, ale dal mi náplast.

Takovou tu upřímnou.

Tu, která mi srdce dočista nahradila.

Ale člověk nemůže žít bez srdce, byť ho nahrazuje náplast, taková ta upřímná.

Umřela jsem.