úvaha na téma J.

kdyz jsem psala tuhletu vec, hodne me to bolelo bylo to 16. unora

Úvaha na téma Jirka

 

Když tak nad tím přemýšlím, měla bych se spíš zeptat co já a Jirka?

Co bude dál?

Bude to takhle pokračovat do nekonečna?

Jasně že ne, dříve nebo později se něco stane a náš vztah se změní.

Buď se přestaneme vídat, což teď považuju za strašnou věc, ale já nevím co bude dál.

Nevím to a nikdo to neví.

 

Jak mi řekla Jana, mám dvě možnosti.

Buď s ním budu a nebudu se trápit, nebo s ním budu a budu se trápit.

Řekla mi, že ona sama to zkoušela.

Být s ním a myslet jen na to, že jsem s ním, že on je teď se mnou a užívat si, že jsme spolu a nemyslet na nic jinýho.

Jenže ono to postupem času už nešlo.

A když jí řekl, že se s tou, se kterou teď je nerozejde, že jí má rád, byl to pro Janu šok a tak to nějak skončilo.

 

Já vím, že Jirka Jí má rád, svým způsobem.

Ale přijde mi, že ona ho někdy trošku terorizuje.

 

Když jsme teď spolu naposledy byli a povídali jsme si, říkal, že je poslední dobou hrozně unavenej.

Že si Ona stěžuje, že ji neuspokojuje.

A já jsem si v duchu říkala, že jak by Jí mohl uspokojit, když uspokojuje mě a že si se mnou hraje tak, že je z toho vždy úplně mrtvej a byla jsem šťastná, že já jsem ta šťastná, ta co si ho užívá, ta co ho má.

 

Je to trošku sobecký, jenže já nemůžu jinak, já ho miluju jako ještě nikoho, on je ten pravej, teď už to vím, on je ten, se kterým bych chtěla být a se kterým bych chtěla umřít.

 

Ale nějak jsem se dostala od tématu.

Co Jirka a já?

Když jsme seděli v hospůdce a jedli zmrzlinu a já jsem mu měla říct, jak si to vlastně dál představuju, jestli s ním chci být, tak jsem těžce přemáhala slzy.

Najednou jako kdybych to nebyla já.

Všechna moje bojovnost se vytratila.

Kdyby se tam v tu chvíli objevila Ona, radši bych utekla, protože bych asi nebyla schopná říct ani slovo.

Bylo mi hrozně.

 

Jirka řekl, že o nás hodně přemýšlel, že neví, co by bylo lepší, jestli má se mnou zůstat, i když ví, že mě nikdy nebude moci dát všechno, co bych si přála.

 

Tím myslel, že Ona tu vždycky bude.

Jenže když myslí, že Ona tu bude, rozhodně nemyslí na to, že by se s ní rozešel a byl se mnou.

Takhle bych to pochopila já a mám pocit, že takhle by to asi pochopil každý.

Zní to prostě tak, že s Ní zůstane.

Ale že se mnou se bude dále vídat a stýkat.

 

Řekl, že by možná bylo lepší, kdybychom se rozešli, jenže pak se na mě podíval a já jsem byla úplně vyděšená, myslela jsem, že je konec, že už ho nikdy neuvidím, že už se ho nikdy nebudu moci dotknout, že už se s ním nikdy nebudu moci pomazlit, pohladit ho po tváři, dát mu pusu.

 

A on se na mě podíval a řekl, že mě ale nemůže opustit, že je mu se mnou strašně krásně a že prostě nemůže.

 

Tak moc jsem si oddechla, strašně moc.

Bylo mi jako bych se znovu narodila.

Proč mě tak strašil?

On si to asi neuvědomil.

 

On si asi myslí, že si najdu někoho dalšího a s ním zůstanu a na něj pak zapomenu, pak už ho nebudu potřebovat a vlastně mi to sám i řekl, že tomu necháme volný průběh, že se třeba v mém životě objeví někdo, kdo mi bude moci dát sebe celého, teď zase narážel na sebe, kdo mě uspokojí ve všech mých potřebách, kdo prostě přestoupí na Jirkovo místo a kdo to místo až do posledního místečka zaplní.

 

Možná si Jirka myslí, že tím někým bude Petr.

Já jsem si to taky párkrát myslela.

Představa, že bych byla s Petrem mi přijde hezká.

Asi proto, že vím, jaký Petr je, že je to fajn kluk.

 

Jenže není to Jirka.

A já se teď od Jirky nedokážu odpoutat.

Je v mém srdci uvězněný dost hluboko a potrvá asi hodně dlouho než bych ho z něho dostala.

A já ho z něho nechci tahat.

Já chci, aby tam zůstal, aby se zavrtal ještě hlouběji, aby byl jen se mnou.

 

Jak ráda bych mu řekla, aby zůstal se mnou, že já ho budu milovat a že nikdy nebudu chtít být s někým jiným.

 

Jenže nemůžu, nemůžu mu říct, rozveď se s ní.

 

To prostě nejde.

---