včerejší

mému muži

 

stejně jednou prohlédnu

smysl tvých černých linek

z hospody domů

už nic nejezdí

 

a ty pokaždé chodíš

dýl a dýl

 

děti se tě bojí

neznají tátu

a mně chybí manžel

 

zapíjíš věci

neumíš se podívat přímo

 

snad bych ti mohla pomoc

 

snad jednou přišel bys

na večeři s úsměvem

a slzou v oku

 

(nevím, co máš rád

šťouchané brambory?)

 

 

 

 

mé hlasy

 

bylo mi sedm a svět

se začal otáčet proti směru

sdělil mi jistě jeden z nich

 

bylo mi dvanáct

a poprvé jsem se rozhodovala

zda jít do školy nebo být marod

 

ta nejistota mi vydržela

do deváté třídy

 

a pak jsem získala nejistotu

ještě větší

 

byly se mnou prakticky pořád

ubližovaly mi a já

je měla ráda

 

nikdo nedokázal pochopit

a já jsem je nechávala

ve sladké nevědomosti

 

 

 

 

 

---