Co oči nevidí, je třeba nahmatat rukama...

Do své oblíbené hospůdky bych trefil i poslepu. To si jistě říká spousta štamgastů. Jenže zkusili jste si to někdy doopravdy? Nemyslím jen zavřít oči a nahmatat kliku hospodských dveří.

Kdo přišel včera do příbramského Divadelního klubu, mohl si život „poslepu“ vyzkoušet v mnoha jeho podobách. Hned při vstupu nasadit neprůhlednou masku na oči, vzít do ruky bílou hůl a vystoupat po schodech do prvního patra, kde se klub nachází.

Objednat si z jídelního lístku psaného Braillovým  písmem nebylo povinné, ale zdánlivě jednoduché nasypání cukru a nalití mléka do kávy dostává bez asistence očí výrazně jiný rozměr. Instinktivně zpomalíte pohyby a zvýšíte citlivost dotykových senzorů na prstech, aby nedošlo k rozlití nápoje.

Zahrát si člověče nezlob se? I to je možné bez zraku, ale musíte mít speciálně upravené figurky , kostku i herní plán. Soupeři průběžně hlásí, kolik hodí kostkou a o kolik políček postoupí, ale netrénovaná hlava si stejně jen těžko představuje rozmístění všech figurek, když je nevidí. Mysl se soustředí jen na vlastní figurky. Ještě že se dají aspoň nahmatat.

Když si pocvičíte citlivost prstů, následuje další test: pod víčky krabiček od kinofilmu se skrývají různě voňavé ingredience. Nasypaný čaj, kávu nebo rozemleté arašídy a máta nebyly až takový problém. Ale jak mám já – nekuchař – poznat třeba vůni majoránky nebo nového koření? Aspoň že hřebíček mi byl povědomý z babiččina kompotu…

Konec čichání, jdeme na další hru. Tentokrát piškvorky. Ne, nedostali jsme čtverečkovaný papír a dvě tužky. Hrací plochou byla tentokrát dřevěná deska s čtvercovou sítí mnoha otvorů vyvrtaných v pravidelných rozestupech. Dva protihráči střídavě zastrkují do dírek dřevěné kolíčky, každý hráč má kolíčky s jiným povrchem, aby se daly rozlišit hmatem. Jde to pomalu, ale jde to…

K jídelníčku v Braillově písmu jsme se ještě jednou vrátili, ale už bez „klapek“ na očích. Pro úplné laiky organizátoři připravili list papíru, kde byla velká písmena běžné abecedy (přizpůsobená pro hmatové čtení) a vedle nich Braillova verze. Čísla v tomto seznamu nebyla, ale nevidomá Andrea (jedna z organizátorek akce) nám vysvětlila, že číslo v Braillově písmu se vyjadřuje „uvozovkami“ a pak kombinací znaků pro písmena, která v tomto případě bereme podle pořadí, jak jdou za sebou. Takže A je jednička, C je trojka, J nula… No, během jednoho posezení v klubu se asi tuhle abecedu nenaučím, nemluvě o tom, že konečky prstů by si asi musely chvíli zvykat, než by zachytily jemné rozdíly v povrchu papíru.

Spousta návštěvníků klubu vydržela s klapkami na očích celý večer. Tedy večer: akce začínala v deset ráno a končila v jedenáct večer, návštěvníci se střídali, celkem jich bylo něco kolem dvou set. Několik zájemců si masku na oči zakoupilo a odneslo domů, chtěli si i v domácím prostředí vyzkoušet, jak to tam znají „pohmatu“.

Závěr? Díky lidem z příbramského SONS (sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých) jsme mohli my – vidící – nakouknout do světa, v kterém se jiní nacházejí „od nevidím do nevidím“.

videoreportáž zde

www.street-strips.cz: