C'est la vie

já nevím
co ti musím ještě říct
v těch propletencích neutěšených
slov co polykáš
jak prášky na spaní
denní světlo 
se snaží aspoň něco říct
něco jako že
popojedem dál
zpátky už se dneska nechodí
tichý křik 
volání
c'est la vie

žiletková elegie
na tohle uřvaný ticho
pomalu mizí ve vlasech
západ slunce 
(ano vím že
je to zasraný klišé)
se barví karmínem 
a já snažím se
pochopit to
c'est la vie