Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSever
Autor
Petůně
V těsném sepětí skal a vysokých borovic
prvním dojmem nejlepších přátel
přes potok s čirou ledovou vodou
k pití i ke koupeli
chodíš ty vždycky
já jen pro radost
že můžu dýchat a protáhnout se
vyblbnout
a hrát si se vším co potkám
daleko od nočních můr
liješ teplo v zimu do světa kachlíkové mozaiky
s láskou ne tak dávno dělaným
vyhřátým divokým dřevem
pod mračným nebem třeba sbíraným
světlem svíčky večer posvěcený
čekání na celistvost v tvém návratu
oškrábat brambory
a uvařit večeři
s ohledem na posvátnost života
radši víc než míň
a nepřipálit, prosím
sdílet cit ke všemu živému
nechat se pohltit zimním večerním nekonečnem
mrazivým časem
který se daří držet od prahu dál
většinu času
hrou, zpěvem
trochu nesmělým tancem
vínem a smíchem
se zahřívat nad poměry
otázky žití, jeho bolestí a radostí
únava a pak třeba i klid
dva plus tři v zimním zachumlaném zaječím pelíšku
cestou s tebou za tvými povinnostmi bylo nás pět
světlým zasněženým dnem
cítím se jako Žena Muže
cestou zpět bez tebe tři
šerem hustého podvečerního nebe
a světly pouličních lamp
prosvítajícími skrze vločky
v osudové pravidelnosti
v těsném sepětí skal
stejně jako na začátku
jen teď děsí svou velikostí a temnem
a přátelsky mi nekynou
se pořád cítím jako Žena Muže
v bezpečí
jsme já a ty
dočasně rozdělení
vrstvami bytí
má samota se noří do peří obřích duchen
v dřevěné posteli s petrolejkou na stolku
s Žítkovskými bohyněmi
a zatemnělými okny
pro jistotu
kolébaná praskáním dřeva v kamnech
oddychováním mých svěřených duší
a čekáním na váš návrat
zrádnost je čekání a očekávání
v rychlosti světla
nedává čas ani prostor
v tom šeru skal
borovic
mrazu
ve tmě
kde každý z nás drží své démony
a pouští je jen občas a nakrátko
a pak je zase nezná a znát nechce
a poznat nedá
už ani skály nechtějí znát nás
nejlepší přátelé
a tak počkáme na jaro
nebo možná léto
a vyslovíme díky
sobě nebo Bohu
za veslování rozbouřenou řekou
jak tvrdě i jemně je to třeba
...do útěšných hlubin klidného spočinutí