Gumové políbení

Keře

Pod barrandovským mostem keře. Obsypané šípky, žlutými i oranžovými, taková malá česká oranžáda pod masou betonu. Větvičky tu tíhu sklánějí, jak dlouho to udrží? A o kus dál obrůstá trávou pneumatika. Jak ztracený prstýnek nešťastné dívenky je tohle gumové políbení řidičovo.

Zlíchov

Na Zlíchově přistoupila dívka s podbřiškem jak malovaným. Od boku ho lemuje krajka, erotický kroj. Vklínila se svým klínem do sobotního poledne a doufá vytlouct z něj kapitál. Pochybný, ale jaký kapitál není pochybný. 

Bezmasá jídelna

V bezmasé jídelně, v obnaženém prostoru kuchyně se hádaly dvě kuchařky. Ukrajinky. Hádaly se ale česky, byla to kulturně povýšená chvíle. Jedna cosi přeslechla a pak z toho byla  pře. A kdosi se prý vracel z války, o to hůře. Když jsem podával té nazlobené peníze za jídlo, podívala se na mě pohledem mísícím něhu s koketérií. Přesně tím pohledem, jakým se dívají ženy na své milé odcházející na frontu. Snad že poprvé v jídelně fronta nebyla, bylo nutné si ji přimyslet. Pokusil jsem se pohled jí opětovat, jenže těžko soudit, co v něm četla ona.

A dole v rohu, u jednoho stolu seděla dívenka tak moc podobná Botticelliho andělům. Rovnala si jídlo na tácu a pak najednou byla pryč. Andělé taky dělají nepředvídatelné věci.

A v druhém rohu seděla jiná, starší dívka. S dlouhými blonďatými vlasy, natočenými do úhledných vln. Měla je jako na ples, jako na rozloučenou s chlapcem, co odchází do války.

Partyzánka

Má divý pohled a temně višňové rty Dongenových modelek. A to je teprve ráno a k tomu neděle. Je pořádná, jak žena od partyzánů, jak žena z hor. Jede ale z konce Barrandova, kodrcáme se přes dlouhý betonový most. Nejspíš zrovna doválčila, jenže nebylo toho dost.

Dřevěná otázka

Tohle není jako uhodit o sebe dřevěnými paličkami, ti dva si něco slíbili. Teď jedou trojkou do Lazarské, on je čahoun a ona má zadek, který určuje míru věcí. Je to geometrie i zákon, po narvanovsku – kulatej svět. A že je narvanej! Slíbila tomu vytáhlému soplákovi taky svou zadnici, nebo ji chytře nechala ve hře? Otázka, jako když do sebe uhodíte dřevěnými paličkami.

Voda

Nad Vltavou se to hemží oblaky. Jsou jako letokruhy bez stáří, jako šaty Marie na nebeském oltáři. A z nábřeží je ukazují rodiče dětem: Hleďte, jako ony taky jste z vody. A zmizíte.