Římanky

Dalejský háj

Potkat tu můžeš polétavé pavoučky i bylinky s modrými kvítky. Kdo se neostýchá, ten s nimi i hovoří. A taky s mravenci, těmi námezními dělníky. Posadíš se jak Gulver mezi ně do trávy a na oplátku si necháš vyprávět, zdali si o páteční noci vyrazili. Tady je Dalejský háj.

Za plotem

Ve vzduchu stál pach, jaký vydávají šelmy. Za plotem ale byly uvězněny jen šípky a malý pes. Z dutin keřů rozštěkával ticho sobotního poledne ten hlučný tvor. Snad taky cítil šelmu a neznal ani její číslo, jak biblický člověk, neznal než její pach. A měl strach, holý jak podzim, takový měl strach.

Pivní nauka

U smíchovského pivovaru se řadili lidé. Stáli u zdi bez zájmu, skoro tak trudně jak zajatci před smrtí. Family day, hlásal plakátek na vratech. Děti, některé ještě v kočárcích, se dnes budou učit, jak správně vařit pivo a jak ho pít. Neboť výuka má být časná!

Římanky

V Myslíkově pokuřuje pět ženských u kavárenského stolku. Přes ramena dostaly červené plédy, takže pokuřují jako Římanky zavinuté ve slavnostních tógách. Vytáhne ta nejhlasitější z kabelky Listy hetér a dá se do přednesu? Anebo jen potáhne z mentolky a zasní se, jaké by to bylo být významnou Římankou.

Víla

Národní ulicí šla víla ve flanelu. Docela malá holka. Vlásky jí ještě plály dožínkovou radostí, ale i ona už musela cítit naléhavost podzimu: nadarmo nehřeje sotva rozpučelá ňadra teplou košilí.

U divadla

U divadla stánky s rukodělným zbožím. Ušničky, mejdlíčka, polštářky z jehličí, všechno co dělá chvíli kratší. K tomu zmrzlina na dřívko, aby život byl sladší. A zatím nahoře v sporém světle svic zkoušejí tragédii. Dýka, slzy, velké věci. O pauze pak zaskočí na vanilkovou.