Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sračky

24. 09. 2015

545

Autor

amoresperros

Mysl má topí se v depresích,
morálka potrhaná časem.
Zrezavělé lebky jsou všude kolem mě,
nechávám se dál ovládat tím neznámým hlasem.
Realita mě nezajímá,
já mám kurva svůj vlastní svět!

Musím se řezat, přikázal mi to.
Každý den musím,
nesmím nikdy přestat.

Fyzická bolest je lepší než psychická,
jsem odsouzen k tomu se trestat.
Mám v píči život,
tak mi ho klidně vem.
Chci už do Pekla,
prostě splněný sen.

Tak dělej!
Zabij mě!
Já na to nemám koule.
Kurva!
Ty jsem si uříznul taky..

Proud krve smíchaný s amfitaminem mi barví obličej.
Zapomněl jsem své jméno.
Když narodil jsem se,
tak hned dostal jsem od společnosti svůj cejch,
ale na ten já už seru.
Enkulturace zde neproběhla,
jsem jinej.

Řežu si péro, odřezávám si obličej.
Kjut utrpení.
Best stres.

Od té doby co jsem tady,
jsem nenáviděný šmejd.
Na nic si totiž nechci hrát,
hned proto jsem prý zlej.

I když zmizím,
nikdo nebude cítit kvůli mě stesk.
Ale furt žiju,
to není ok.