výkřik.

Tisíc vykřičníků

tryská mi z hrudi

v žaludku hadi

škrtí mě

(dech se zapomíná)

údery o síle

tisíce hromů

mlátí jak divý všude uvnitř.

Tisíc vzpomínek

pohledů, očí, úst

tebe.

Pár výčitek co padly, 

tisíce, co nikdy

nevyslovím – nevyslovíš? –

visí mezi náma

a ve mně zuří tisíce

rozbouřených vod,

naráží zevnitř,

bezohledně ničí vše

od hlavy až po nohy

a já se strašně bojím,

že až ustanou,

už nebude žádné my.

---