Kreace s nocí Ariadny z Naxu

Opět bohapusté žvatlání a blábolení obnovené právě včas.

Jedenkrát v životě uslyšíš zaznít zvony, vezmeš nohy na ramena a pomočíš se v davu. Sejmeš. Odpravíš. Hovoříš o nikom a nikomu podáváš ruku, aby tě zachránil.                                                                                        Derreck B. Rattkinson

 

Anabela se ráno probudila a nahá chodila po bytě. Pak si oblékla růžový župan s kapucí medvědí hlavou. Nořila se do vzpomínek na dětství a doufala, že už se nebude budit tak rozlámaná, až začne cvičit jógu. Bylo jí 34 let. Chtěla přestat kouřit, ale byla hysterická a nedovedla ovládnout činnost svých něžných rukou. Urson. To bylo její totemové zvíře. Chris přemýšlel o tom, že koupí Anabele kytku, ale pak si to rozmyslel. Vadily mu její zažloutlé prsty a světlá řídkost vlasů, pokrývajících kdysi tak majestátní lebku, nyní vždy skloněnou a ukazující svou horší část, světlavé temeno. Básnila o ursonovi a přemýšlela, jestli by jí jeho síla mohla vyléčit. A tehdy potkala svého rytíře. Blátivého básníka stiženého šamanskou nemocí. Napsal pro ni tyto verše a nechal je tisknout na tisíc způsobů.

 

Anabel, ty liško osmanská a kurevsky chytrá

signály dobrého jitra praskají po hovnech z kamen

a s tvými játry už je amen, zato tato kytka myrta

ti pomůže přespat u mně doma na gauči

 

Říkal tomu hexametr, aniž by měl kdy pojem o nějakých metrech kromě linky E. Celé se to dělo v Moskvě roku přiměřeně neurčitého. Derreck přemýšlel, jak by Moskvu popsal své umírající mamince. Je to jako Washington bez Kapitolu krát 375. Pár kopulujících kupolí Kremlu a necudná poleva v uličkách lásky. Ursona si strč do pusy, řval Derreck na Anabel. A ona ho poslechla. V žaludku ji příjemně hřál a stával se ursonem lásky. Derreckova maminka nebyla s Anabel zprvu spokojená, Kanaďan a Francouzska v Mosvkě, to nejde dohromady! Anabela skučela a Derreck se rozohňoval, nic jim to nebylo platné, orgasmus nepřišel. Tehdy jí Derreck napsal báseň na rozloučenou.

 

Husté prameny tvých hlasů a snědá kštice

kolibřík lítá nad pramenem slivovice

hubené holky vždycky mají grády

na jejich lůnech hostím kamarády

 

Anabel se urazila, Derreckovi neodpustila a Chris jí květinu nevěnoval. Začala pozdravem slunci nový den. Klidný a jistý jako kečupová semínka. Nic se nezměnilo, ona však byla šťastná.

 

---