Kouzelná kráska

Můj smutek překrývá

už jenom polštář a peřina.

Slzy padají do měkké látky,

ani jednu nemůžu vzít zpátky.

Říkal že navždy bude to láska,

že jsem jeho kouzelná kráska,

že jen se mnou zastaví se svět,

že šťastný jen se mnou může být hned, 

že konečně potkalo ho štěstí, 

tak proč teď buším do polštáře pěstí.

Od začátku svírá mé srdce utrpení,

horší než tři roky ve vězení.

Velký netvor stal se z kouzelné krásky,

dost už bylo na mě té lásky.

Mé srdce hodno milovat nebylo,

jednoho člověka nadobro ztratilo.

O samotě sedím v prázdné místnosti,

oči mám mokré od zlosti,

duše přetéká jak studna lítosti.

Já byla nešťastná a do smíchu mi nebylo,

kdyby se tohle všechno změnilo.

Z lásky nenávist se stala ve vteřině,

kvůli mě zůstal někdo na mizině.

Trpět za štěstí je jako plakat za radost,

ani jedno nemá žádnou budoucnost.

Lítost i nenávist k sobě mám,

chci najít klid,nic víc nehledám.