Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zase ONA

03. 10. 2015

541

Autor

bod87

Ležíme v posteli z vrzajících oblak.

Zachumlaná jsi ve vločkách loňských zim a jen tvář tvá vyvěrá na povrch.

Držíš mě,

jen malíčkem a jen za jeden prst a stejně cítím,

to pouto pevné, jako povrchové napětí vody.

Nepoustěj mě,

až,

do skonání zítřka.

2 názory

Umbratica

06. 10. 2015

Dát tip

V textu jsou zajímavá místa,která mě zaujala a nápady - to je základ.

Vzpoměta jsem si na text v slovenské písničce "dva malíčky v tme".

Báseň by sice bylo třeba lépe "postavit",ale tvé metafory vyvolávají hlubší

dojem a to je důležité. - Tip.

prohazuješ slovosledy kvůli poetizaci hluchejch míst,moc mrháš slovy. u takový miniatury bys přitom měl jít spíš na dřeň sdělení poetickej obraz vyvěrající tváře je velmi podivnej jen malíčkem a jen za jeden prst je opakování téhož hezkej obrat je skonání zítřka

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.