Rozbitý střep

Hnít...
Ležet mrtvý,
hlínu nad sebou dekády mít.
Mrtví netrpí.
Tak proč být dál na tom dně?
Klid.
Ještě nespím.
Nademnou vidím třpyt.
Působí na mě tak otravně.
Už tak dál nechci snít.
Natož myslet zábavně.

Celý život před sebou.
Copak?
Řekni co tě trápí?
Jsem přebytečný vjem, 
co nikdy,
nikdy nesmíří se se svou vlastní osobou.
Samý stěr,
v ruce opat.
Žádný sen.

Živý potrat.
To dítě potřebovalo med jak sůl,
ale teď už je pozdě.
V srdci vražený velký kůl.
Každou chvíli může nastat zkrat.
Pak smažou se navždy z mysli tváře těch nespočet zrůd, 
co ti kdy skřížili cestu.
Ach,
tolik hrůz,
kdo by si vzal krvavou nevěstu?
Co šíří strach...
Jenom vůl.

Spi malinká spi,
nejsou tady rodiče. 
Žijeme skromně,
bez lásky,
proč nenosit ztrápený obličej?
Spinkej malá,
bude z tebe kurva.
Co má být, že?
Nech si zdát jen fake sny.
Pro někoho je život o ničem.
Tak proč nevzít si ho dobrovolně?!
K nikomu netíhneš,
jsi nula.
je to zlý.
Svíráš v dlani krvavé oblásky,
ale ještě stále plácáš se v tom hovně.
V životě bez lásky!

Žádný vzor.
A proč ne?
Zahozená duše,
ta vzpomíná jen na teror.
Nejde to bezmyšlenkovitě, 
díváš se suše.
Každým dnem ti je víc zle.
Teď už dál nech to jen na břitvě... ... 
Život je jen krátký sen,
tak už se prober! 
Nač trápit se zrovna touto realitou?! 
Hraj si s tou sekerou!
Smrt je předci víla dobra,
běž na druhý břeh.
Honem!
Už předci nechceš myslet na takový hovna.
Jsi pouze rozbitý střep.
Který už víc nic nespoutá.