Žvejk

Ten sousedův chlapec byl pokřtěn jako Albert.
Do dvou let měl ve své puse nejraději matčiny pevné prsy. Pak mateřského kojení nahradila malá láhev se sunarem a místo bradavek se musel spokojit s měkým latexovým dudlíkem. Jakmile Albert vycucal obsah láhve tak se prvními zoubky zakousl do dudlíku. Pomalu jej začal přežvykovat jenže jeho chuť nebyla nic moc. Docela se mu to zalíbilo ale matka pro to neměla pochopení, i když uznala, že to zoubkům, které malého v dásních hodně tlačily než vylezly, může být jistě  prospěšné.
Jednoduše mu láhev po vypití vzala. Hoch začal řvát jako by jej na nože brali když neměl v puse tak oblíbenou věc.

Matka ten srdceryvný pláč snášela s mateřskou trpělivostí, otec z něj pomalu šílel. Tak moc mu šel na nervy. Jednoho dne dostal nápad.
Což tak dát malemu řvounovi do pusy opravdovou žvýkačku?

Malý Albert si s jistým znepokojením nechal do úst strčit tu podivnou placatou věc. Nevěděl o co jde, ale začalo to vonět a příjemně pálit, netušil co by s tím měl dělat, přestože již měl dostatečně vypěstovaný žvýkací instinkt.
Táta si proto vzal také jeden plátek žvýkačky a předvedl názorně svému capartovi názorně  co se s tím  neznámým musí v puse udělat.
Tak žvýkej synu. Ano takhle!
Jak to vidíš u mne.
Takto a takhle, mluvil k němu otec a mlel panty nahoru a dolů a doleva a doprava a nakonec se předvedl jako umělec a vyfoukl před ním nádhernou bublinu, která se mu přilepila na nos a zarostlou tvář.
Albert byl z toho nadšený a tátu okamžitě pochopil, mlet panty nahoru a dolů a doleva a doprava jen tu bublinu ne a ne udělat, ale i tak byl spokojený a klidný a od té chvíle nezaplakal a dásně masíroval žvýkačkou a tak mu všechny zoubky velmi rychle prakticky bez bolesti vylezly.
Měl nádherný kukuč a stejný úsměv.
Doma zavládla pohoda a radost z rodinného života. Rodiče měli být právem na co pyšní.

Albert se stal na žvýkačkách naprosto závislý. Nevyžadoval jako jiné děti jiné sladkosti, žádné koko a kokinka, jen zelené žvýkačky Chewing gum peppermint. Právě pro tu svoji závislost na žvýkačce dostal od někoho přezdívku Žvejk a nijak to nevadilo rodičům ani jemu.
Nevadilo to ani paní ředitelce ani učitelkám ve školce, naopak mezi svými vrstevníky byl uznávaný malý King, který občas před někým nečekaně vyfoukl z pusy nazelenalou bublinu a měl opravdovou radost z toho když hlasitě praskla a polepila mu usměvavou tvářičku, ale nedokázal to dětem vysvětlit jak se to dělá.
Ve školním věku to měl mnohem těžší.
Ředitel školy ani učitelé neměli pro jeho slabost žádné pochopení a tak než ze školy v posledním ročníku vyšel, schytal od některých vyučujících více a od jiných méně pohlavků, po kterých mu občas z úst vypadla žvýkačka na podlahu a musel ji před třídou potupně zvednout, zabalit a vhodit do koše na odpadky.
Nikdo nemohl tušit jak takový, údajně výchovný pohlavek spojený se ztrátou jeho oblíbené žvýkačky, navždy poznamená a změní jeho psychiku.

Po střední škole vystudoval i Vysokou.
Vybral si fakultu lékařství a po několika úspěšných zkouškách, atestacích a letech praxe se stal uznávaným chirurgem. Žvýkačku měl v ústech i při operačních výkonech, ale nikdo se neodvážil něco namítnout.
Doktor Žvejk. Doktor Albert řečený Žvejk byl kapacita. Vždy byl elegantně oblečený, usměvavý, milý, klidný a hodný na lidi kolem sebe, zvláště na ty, u kterých spatřil jak melou panty nahoru dolů a doleva a doprava, zkrátka upředňostnil žvýkající před nežvýkajícími.
Na ty druhé měl od školní docházky vztek, nezapomněl a neodpustil to ani sám sobě, natož jim, tu potupu, kterou pociťoval po pohlavku, při kterém mu sem tam vylétla z pusy oblíbená žvýkačka Chewing gum peppermint  a následné učitelské donucení její zvednutí, zabalení a vyhození do koše na odpadky.
Nikdo to netušil, ale od té doby v něm sílil šílený zločinný úmysl, plán pomsty za svoji pohanu, přestože měl před jménem titul MUDr.

Po nocích se toulal městem se skalpelem v ruce a hledal v potemnělých uličkách potencionální oběti, které se s ním setkaly jen proto že byly v nesprávný čas na nesprávném místě. Navíc bez žvýkačky.
Zpočátku je jen pořezal na obličeji a jen oloupil, později přidal na své skryté agresivitě a brutalitě, takže sklouzl až k vraždám. Město ovládla panika a zděšení, útoků neznámého maniaka přibývalo.
Své oběti přepadení nechal odejít jen v případě, že na otázku : " Máš žvýkačku?"  odpověděly: "Ano!" a ukázaly balíček žvýkaček.
Sebral jim jen jednu a nechal je odejít. Tito později vypověděli na policii, že násilníkův dech silně voněl po peppermintu.

Jeden policista si vybavil den, kdy byl operován s kýlou a ten doktor se na něj usmíval a žvýkal jak malý kluk a když se nad něj naklonil tak jeho dech voněl taky po peppermintu!
Okamžitě to nahlásil nadřízeným a tak se rozjela v tichosti pátrací akce po lékaři chirurgovi, který i při operaci žvýká.

Za dva dny policie slavila úspěch.
Podezřelý lékař byl zadržen,  vyslechnut, následně obžalován z mnoha trestných činů a vzat do vazby. Pobouřená veřejnost hnána bulvárními krvelačnými novináři si žádala jeho hlavu.
Zanedlouho zasedl soud, zasedla porota.
Ta ústy svého předsedy oznámila soudci, že se usnesla na tom, že obžalovaný je ve všech bodech vinen.
Obhájce neuspěl s námitkou, že jeho mandát byl v době páchání těchto činů nepříčetný.
Sám doktor Albert se navíc přímo v soudní síni ke všem případům vyjádřil a přiznal.
Soudce neváhal a vynesl rozsudek.
Trest smrti oběšením má být vykonán do týdne.
Odsouzený bude pověšen se svázanýma rukama a nohama.

Noc před popravou dostal Žvejk možnost vyslovit poslední přání.
Požadoval jen balíček žvýkaček Chewing gum peppermint. Žvýkal tak do poslední chvíle svého života všech pět plátků naráz.
Mlel panty nahoru a dolů a doleva a doprava a sem tam vyfoukl bublinu, pusu měl plnou žvýkačky.
Když mu kat nasadil lano s těžkým uzlem na krk tak dostal doktor Albert hysterický záchvat.
Řval, brečel a prosil kata o poslední laskavost.
Že musí vyplivnout žvýkačku na zem, ale že byl zvyklý na čistotu, aby ji kat zvedl a zabalil do papírku a vyhodil do odpadkového koše za něj.
Kat to nechápal.
"Vždyť jste ty žvýkačky chtěl, tak co na tom jestli ji budete mít v ústech nebo ne? Proč ji chcete vyplivnout?"
Žvejkova odpověď jej nejen udivila ale i usadila.
"Víte, já bych se ní nerad udusil, mohla by mi zaskočit v krku jakmile ztratím pevnou půdu pod nohama!"

Pan doktor Žvejk byl, jako mnozí jiní zločinci, navenek spořádaný člověk, no holt ras na pořádek!