Náruč smrti

  Zelené obličeje, 

vidím je. 

Lesk teplých, 

mrtvých očí zabodává se mi do kůže.

 Strachy tuhne mi krev,

 každá kost v těle se mi strachy třese.

 Pohlcuje mne krvavá tůně,

 stahují mě nikam oživlé trny růže.

 Slyším žalostné písně. 

Ta živá mlha se mi směje, 

něco zlého se na mne dívá z její záhadnosti skrytě,

 cítím se jak ubožák. 

Má tekoucí krev s potem mě snad jediná hřeje,

 již nadobro zhynulo ve mě to zvědavé dítě.

 Jsem nedobrovolně v ďábových službách,

 pohltily mne jeho lstivé sítě.

 Co bude dál brzy poznám.