Almanach milování

lásko

máš výraz duhy
a hbitost střel
zvláštní hloubku má tvé pohrdání

tvou sbírku citů
co byla k mání
jsem pod tvé nohy rozprostřel

jako mé myšlenky na tebe

stejně tak se derou z moře
ty touhy pobřežní

lehkými poryvy
si hladí vlny
a dráždí písky

i kámen rozněžní

slyšíš ty
tiché výkřiky?

...

možná si Sirény kryjí ústa

chtějí chvíli mlčet
chtějí slyšet svá srdce tlouct

ten zvuk se nadýmá
a stoupá
v mořských vzducholodích

plaší tvou blízkost...

ty dál
mi tepeš ve spáncích
vzpomínko z blankytů
zastřená v červáncích

tu tvou marnivost
bych tak výjimečně
nechtěl svlékat

proudíš mnou
nekončící hejno rejnoků

jak nadpřirozená se zdáš
mé vlnění
v sobě nevnímáš

to plyne můj žal
a soucit můj
zpátky do doků

tam v otrockých řetězech
poutám myšlenky
kotvím touhy
a řežu se do perutí

...

na podzim života
opadá hloubka slov
a zbarví se každodennost
jen do tvých nachů

dál myslím na tebe
byť jsem již v prachu

jako každý
kdo tě přečíst směl
i já jsem
život zapomněl
v tajném almanachu

---