Brzy

Nevidím být noc a nevidím být den
jen tikot vody měří v kapkách právě čas  
není tmy a světla v té chvíli nad ránem
to bílý anděl mlha z nebe padl zas.

Vítr malé dítě se po ulici honí 
krade od úst slova jako ticha věci
a na listí stromů ke klekání zvoní  
smí teď moje písky chvíli přestat téci. 

A ze stínů staví soumrak svoje mosty
nevím kde je první a kde druhý břeh
jsme jen těl svých svými po vteřinu hosty   
a zas je nám jíti v zatoulaných psech.

Podzim další přišel být mi bratr ohně 
vzpomenout sestry vdané za příští listopad   
a brzy je mi s tebou být v posteli potmě
s tebou chci pak všeho zase litovat.