Hrdost

Byla jedna holka,které se líbil jeden kluk.Nevíme,jak se to dozvěděl,vždyť svět je malý,ale prostě to věděl.Věděl,že ho má ta dívka ráda,nic však nedělal.Sem tam jí věnoval letmý pohled a nic víc.Ona to snášela s nadlidským klidem a namlouvala si,že nemá dost odvahy své city vyjádřit.

Když jedno jarní odpoledne  na jejím telefonu zapípal zvuk,ohlašující příchod nové textové zprávy,nenamáhala se,ji přečíst.Ovšem každý je aspoň trochu,trošičku zvědavý a tak zvědavost zvítězila.Jaké však bylo dívčino překvapení,když po přečtení zprávy zjistila,že jí píše její vysněný princ.Po krátkém  milém oslovení následovala  v textovce slova vyznání lásky.Ona mu však odpověděla poněkud drze a hloupě.Vysmála se mu a přitom ve skrytu duše netoužila po ničem jiném.Přišla její šance  a ona ji promarnila.Zachovala se špatně.Pozdě litovati svých provinění,čas nejde vrátit zpátky.Zasypávala ho vysvětleními,jak vše dělala špatně,jak hloupě se chovala.On však nic.Nechával její otázky bez odpovědi,ať ho prosila sebevíc.Nakonec si vzpomněla na jednu poslední možnost:spojit se s jeho kamarádem.Jeho kamarád jí napsal,že má u svého prince malou šanci.Dívce se zhroutil svět.Nedovedla pochopit slova ,,malá šance\\\".Proč jí to udělal?Proč?Vždyť láska nemá utlačovat,ta nám má dávat křídla,abychom mohli létat a vznášet se v nebi.Tak kdo je vlastně v právu a kdo se mýlí?Co je a co není kamarádské?!