Podzimní vzpomínání

PODZIMNÍ VZPOMÍNÁNÍ

Barevný podzim se odevšad směje,

potrvá chvíli jen pouhou,

vnímáš ho naplno smysly svými,

duši tvou naplní touhou.

Vítr se spadaným listím prohání,

přitom ho do všech stran žene,

větvoví holé mi prozradí rázem,

krásu co k nebi se klene.

Na nebi ztěžklé mraky se honí,

občas se slunce usměje,

paprsek poté dotkne se Země,

duši mou rázem zahřeje.

V kaluži zračí se celé okolí,

zrcadlo přírody v plné kráse,

až přijdou první mrazíky,

co bude..?  v duchu ptá se.

Strniště ježatá v dáli se táhnou,

na pozdrav z výšky husy ti mávnou.

Jak šipka k obzoru letí dále,

na jaře doufejme zpátky je máme.

Nad poli z vesela draci se prohání,

houf dětí smějících zažene klekání.

Dny se nám zkrátily, brzo se stmívá,

v bezpečí domova, každý rád bývá.

Zapálím svíčku a v duchu vzpomínám,

procházím pamětí, oči přivírám.

Přivolám vzpomínku, všichni jsme šťastní,

 co je již dávno pryč, chvíli se vrátí.

Na tváři vykouzlí úsměv mi vzpomínka,

na teplo od krbu,  dubová polínka,

na slova hřejivá, plná něhy

- než zase překryjí všechno sněhy..

---