Bohdan Butenko Jen za mámou bouchnou vrátka

Překlad z polštiny. Původně jde ale německy psané verše z druhé poloviny 19. století. 

 

 

Jen za mámou bouchnou vrátka,

kradou z vrátek se robátka.

Ťapou tajně, vítr kvílí...

Kolik jich je? Přece čtyři.

 

Potok, lávka, z lávky lehce

sklouznou nohy malé Bětce.

Voda víří a tichne křik... 

Kolik jich je?  Už jenom tři.

 

Hej! Točí se větrný mlýn!

Hej! Po hlavě udělá bim!

Zoška leží,  ta dopadla!

Kolik jich je? Už jenom dva.

 

Dvě děti, to už není moc.

A bylo jich docela dost...

Ty dvě, které ještě zbyly,

teď ke studni zamířily.

Wanda nad studnu se nahne

zvědavá je, co je na dně.

Postaví se na špičky,

ujedou jí nožičky.

Wanda padá. Šup a buch!

Zůstal Jašek. Kluk jak buk.

 

Vtom kde se vzal, tu se vzal,

na Jaška zlý býk se hnal,

Vidíš, Jašku, sáms to chtěl,

proč jsi doma neseděl?

Stádo krav a ten zlý býk ,

zbývá příkop přeskočit...

A náš Jašek směle skočí,

zbydou mámě pro pláč oči.

Hlavou Jašek pad na kámen,

už je s Jaškem, už je ámen.

 

A máma se domů vrací,

rve si vlasy, rve si vlasy.

Kde je Bětka, kde je Zoša?

Nikde po nich ani stopa.

Wando, Jašku, kde jste děti?

 

Odpoví jí růží květy:

„Už je po nich, už jen byli,

už tě všechny opustily,

nebylas tu jenom chvíli,

ony měly dlouhou chvíli:

jen za tebou bouchla vrátka

už ze vrátek šla robátka...”

 

Růže kvetou, vítr kvílí,

ťapou tiše a jsou čtyři,

už se kradou z domu vrátek,

můžeš jako kolovrátek

znova si to opakovat,

pořád znova, pořád znova...

 

---