Čubička a Mamková aneb o lásce

O Čubičkovi a a Mamkové II 

Zpráva z tisku: Martin Čubička obviněn. Jeho obhájkyně, Kláda Mamková, tvrdí: Jde o spiknutí.

Když se před lety Kláda Mamková rozhodla nechat si podvázat bachor, čepec a knihu, na knihu nakonec zapomněli. A tak efekt nebyl dlouhodobý a Kláda brzy znovu nabyla původních rozměrů.

To ovšem neduživému Martinu Čubičkovi imponovalo. Když prvně vstoupil do Kládiny kanceláře, byla to láska na první pohled. „Pojď ke mně, ty tlamičko hovězí,“ stáhla čubičkovu tvář do svého kakaového výstřihu monstrózní žena. Čubička by jistě byl brzy mrtev, nebýt ovšem ohromné mezery mezi předními zuby, jež fungovala lépe než tracheotomie. Ostatně je válce!

Když se konečně vymanil z prsního obklíčení, nadechl se k životu jako tenkrát, když ho vyprostili z pupeční oprátky a on poprvé zamžoural na tento svět, s nímž už měl navždy zůstat ve střetu.

„Co tě přivádí,“ významně vydechla dým z partyzánky Kláda. „Byl jsem obviněn z nenávisti,“ procedil skrze sporý chrup Martin. Doktorka obojího práva se zadívala do skleněné koule se zalitou soškou Iustitie a hlásila: „Klid, je to jen velký intrik této vlády, Martine.“ „Nakopeme Šábotkovi prdel,“ děli už jedním hlasem spiklenci vulgarity.

Kancleáří se rozezněl jako siréna hlas volající k vínu. Asistentka na to přinesla víno a dvě skleničky. Kapesním nožem odřízla gumový uzávěr, kancelář prosytila sladká vůně. „Bílá paní?“ usmál se Martin. „Pro dobrého společníka dobré víno!“ napřímila se v křesle Kláda.

Jak hladina tekutiny v láhvi klesala, hovor těch dvou se jitřil. „Nakopal jsem prdel tolika isisákům, proč bych teď nezvládl vládu?“ zazubil se mužík. „Ne, Necháš jednat mě,“ zarazila mu chuť k bitce Kláda, „tady jsme na posvátném území práva. A to je moje území,“ zapíchla si prst do hrudi  Čubička jen polkl.

„Kládo, vem mě ještě na svá nabubřelá prsa,“ zaškemral Martin. „Žijeme jen jednou, ty můj chcípáčku,“ vrhla se na něj jako divá jeho obhájkyně a zatlačila mu tvář mezi ňadra.